ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.207.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 207/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. listopadu 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. S., rozsudkem Obvodového soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. 20 Ls 104 Js 5535/98 ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo ze dne 21. 12. 1998, sp. zn. 4 Ns 104 Js 5535/98, a to pro trestný čin nedovoleného dovozu omamných látek a nedovoleného obchodování s omamnými látkami nikoliv v malém množství podle §30 odst. 1 č. 4; §29a odst. 1 č. 2; §29 odst. 1 č. 1, §1 odst. 1, §3 odst. 1, i. V. m. Příloha k zákonu o omamných látkách k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a devíti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo ze dne 6. 10. 1998, sp. zn. 20 Ls 104 Js 5535/98 ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo ze dne 21. 12. 1998, sp. zn. 4 Ns 104 Js 5535/98, který nabyl právní moci dne 5. 3. 1999, byl J. S. uznán vinným trestným činem nedovoleného dovozu a obchodování s omamnými látkami podle §30 odst. 1 č. 4; §29a odst. 1 č. 2; §29 odst. 1 č. 1, §1 odst. 1, §3 odst. 1, i. V. m. Příloha k zákonu o omamných látkách.
Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 11. 3. 1998 ve svém voze české SPZ: MOK 18 – 97 převezl z České republiky do Spolkové republiky Německo balíček se 488,5 gramy heroinu se 197,2 gramy diacetylmorphin ? hydrochoridu, který chtěl v P./ M. předat dále jemu neznámé osobě a za tuto službu měl od svého českého příkazce obdržet odměnu 500,?DM, přičemž mu byla v hrubých rysech známa hodnota této drogy, věděl, že nemá žádné povolení k manipulaci s omamnými látkami, a že by se mohlo jednat o velké množství omamného jedu.
Za tento trestný čin mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v délce dvou let a devíti měsíců.
Dne 20. 11. 2002 pod sp. zn. 2700/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. S. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě nikoliv malého množství omamné látky na území jiného státu. Jde o trestnou činnost, k jejímuž stíhání zavazují Českou republiku též mezinárodní smlouvy. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík