ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.223.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 223/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. prosince 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. R., rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 4. 7. 2000, sp. zn. 4 Ds 951 Js 2668/00, a to pro trestný čin převádění cizinců podle §92a odst. 1 č.1 a 2, §92 odst. 1 č.1 a 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §52 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 4. 7. 2000, sp. zn. 4 Ds 951 Js 2668/00, jenž nabyl právní moci dne 12. 7. 2000, byl R. R. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle §92a odst. 1 č.1 a 2, §92 odst. 1 č.1 a 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že k večeru dne 2. 2. 2000 po předchozí domluvě s neznámými pachateli převzal na čerpací stanici A. v L. transportér typu Ford transit s českou SPZ 76 – 07, v kterém se nacházelo 16 cizích státních příslušníků, přičemž jeden z nich nedovršil ani sedmý rok života, a kteří neměli potřebné povolení k pobytu na území SRN, o čemž obviněný věděl, a na základě příkazu jel s tímto vozem směrem k česko – německé hranici do V. a do J. V bezprostřední blízkosti hranic na českém státním území obžalovaný odbočil podle pokynu na lesní cestu, kde tyto osoby vystoupily a převzal si je neznámý pěší převaděč. Následně obviněný přijel s transportérem přes hraniční přechod na území SRN a ve 21:45 hod vzal tyto osoby, které byly předtím převedeny přes hranici, v oblasti B. věže v obci N. opět do svého vozidla, aby je podle dohody dopravil do L. Tímto si měl odpracovat dluh, který měl ve výši 60.000,- Kč a který nebyl schopen splatit. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Dne 4. 12. 2002 pod sp. zn. 4927/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. R. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík