ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.27.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 27/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. února 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. S., rozsudkem Okresního soudu v Görlitzi, Spolková republika Německo, ze dne 25. 2. 1998, sp. zn. 1 Ls 951 Js 26254/97, a to pro trestný čin společného ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku ve čtyřech případech podle §92 odst. 1 č. 1, 6, §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Görlitzi, Spolková republika Německo, ze dne 25. 2. 1998, sp. zn. 1 Ls 951 Js 26254/97, jenž nabyl právní moci ve vztahu k L. S. dne 5. 3. 1998, byl jmenovaný uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku ve čtyřech případech podle §92 odst. 1 č. 1, 6, §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že v době od 28. 10. 1997 do 7. 11. 1997 se podílel na ilegálním převádění cizích státních příslušníků mimo povolený hraniční přechod z České republiky na území Spolkové republiky Německo, a to tím způsobem, že osoby, které na základě předchozí dohody spoluodsouzený H. převedl přes „zelenou hranici“ na německé území, převzal na smluveném místě srazu u Z./H. do svého osobního automobilu a dopravil je dále do vnitrozemí. Konkrétně se uvedeným způsobem podílel na převedení vždy 4 cizích státních příslušníků ve dnech 28. 10. 1997, 31. 10. 1997, 4. 11. 1997 a 7. 11. 1997. V posledním případě byl při cestě směrem na D. v obci L. zadržen i s přepravovanými osobami hlídkou Spolkové ostrahy hranic. Jednal přitom vždy s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za svou účast na převádění osob obdržel v prvních třech případech vždy odměnu ve výši 500 DM a v posledním případě mu byla odměna ve shodné výši přislíbena. Za tento trestný čin byl L. S. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Dne 29. 1. 2002 pod sp. zn. 3332/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. L. S. se pro finanční prospěch podílel na organizovaném ilegálním převádění většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. února 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík