ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.32.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 32/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. března 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. K., rozsudkem Okresního soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 11. 3. 1999, sp. zn. 20 Ls 141 Js 14233/98, a to pro trestný čin skupinového a výdělečného převádění cizinců, pokus o skupinové a výdělečné převádění cizinců a trestný čin padělání dokladů podle §92b odst. 1, §92a odst. 1 č. 1, odst. 2, 3, §92 odst. 1 č. 1, 6, §3 odst. 1 věta první, §58 odst. 1 č. 1 cizineckého zákona, §22, §23, §52, §53, §267 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 11. 3. 1999, sp. zn. 20 Ls 141 Js 14233/98, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl J. K. uznán vinným trestným činem skupinového a výdělečného převádění cizinců, pokusem o skupinové a výdělečné převádění cizinců a trestným činem padělání dokladů podle §92b odst. 1, §92a odst. 1 č. 1, odst. 2, 3, §92 odst. 1 č. 1, 6, §3 odst. 1 věta první, §58 odst. 1 č. 1 cizineckého zákona, §22, §23, §52, §53, §267 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že jako člen převaděčské organizace působící v České republice se dne 6. 7. 1998 v 11.34 hod. pokusil překročit, v pronajtém osobním automobilu zn. Audi, české státní poznávací značky, společně s odděleně stíhaným jugoslávským státním příslušníkem A. B., přes hraniční přechod W./dálnice česko-německou státní hranici. Přitom aby umožnil B., který nedisponoval potřebnými povoleními, bezproblémový vstup na německé území, předložil na hraniční kontrole český cestovní pas, vystavený na jméno J. S., jež byl opatřen B. fotografií. Byl si přitom vědom, že v pasu došlo k výměně fotografie. Vjezd na území Spolkové republiky Německo jim nebyl povolen. Dále se pak v noci na 10. 7. 1998 pokusil o účast na převedení 8 jugoslávských státních příslušníků mimo povolený hraniční přechod z České republiky na území Spolkové republiky Německo, a to tím způsobem, že po přechodu osob přes státní hranici v oblasti obcí S./T. měl alespoň jejich část převzít do osobního automobilu zn. Škoda, české státní poznávací značky, a přepravit je dále do vnitrozemí. Převáděné osoby však byly zadrženy, k jejich převzetí odsouzeným nedošlo a tento opustil německé území. Za tuto trestnou činnost byl J. K. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Dne 30. 1. 2002 pod sp. zn. 2550/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů a pokusu trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák., pokus tohoto trestného činu a trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Jiří Kříž se jako člen převaděčské organizace opakovaně podílel na ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jde se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. V jednom případě k této činnosti navíc užil pozměněné veřejné listiny - cestovního pasu, což je i samostatně relativně závažným trestným činem. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch