ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.36.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 36/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. března 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky H. E. A., rozené H., rozvedené Č., rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 21. 12. 1998, sp. zn. 21 Hv 515/98 - 21 Vr 307/98, a to pro trestný čin podle §28 odst. 2 případ 4, odst. 4 bod 3 zákona o omamných prostředcích Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Linzi, Rakouská republika, ze dne 21. 12. 1998, sp. zn. 21 Hv 515/98 - 21 Vr 307/98, jenž nabyl právní moci dne 22. 10. 1999, byla H. E. A. uznána vinnou trestným činem podle §28 odst. 2 případ 4, odst. 4 bod 3 zákona o omamných prostředcích Rakouské republiky. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustila jednak tím, že dne 19. 11. 1997 v L. (Rakouská republika) předala spoluodsouzenému M., oproti částce 100 000 ATS, 150 g kokainu a 150 g hnědého heroinu, rozdělených do dvou balíčků. Uvedené drogy přepravila na žádost svého manžela do L. vlakem z P., ukryté ve svých kalhotkách, aniž si byla v okamžiku přepravy vědoma, že se jedná o drogy. Po návratu do České republiky obdržela za uvedenou činnost od svého manžela částku 5000 ATS. Dále pak dne 24. 1. 1998 opět k žádosti svého manžela přepravila vlakem z P. do L. 320 g hnědého heroinu a 100 g bílého heroinu, rozdělených do dvou balíčků, jež ukryla ve vagíně a v kalhotkách. Tyto předala, shodně jako v prvním případě, spoluodsouzenému M., a to oproti částce 30 000 ATS, jakožto dílčí platbě. V tomto případě již jednala s vědomím, že předmětem transportu i předání jsou tvrdé drogy. Za tento trestný čin byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců.
Dne 1. 2. 2002 pod sp. zn. 1606/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. H. E. A. se dopustila velice závažné úmyslné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Rovněž je nutno přihlédnout k samotné povaze převážených a do oběhu uvedených drog (heroin a kokain), jejich množství (celkem 720 g) a k tomu, že jmenované byl uložen poměrně citelný nepodmíněmý trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2002
Pedseda senátu:
JUDr. Karel Hasch