Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.03.2002, sp. zn. 11 Tcu 43/2002 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.43.2002.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.43.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 43/2002 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. března 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto: Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky I. P., rozsudkem Okresního soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 12. 6. 1996, sp. zn. 1137 Ls 335 Js 32880/96, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Mnichov I ze dne 12. 8. 1996, sp. zn. 20 Ns 335 Js 32880/96, a to pro trestný čin nedovoleného držení a nedovoleného přenechání plně automatické samonabíjecí zbraně podle §52a odst. 1 č. 1, §37 odst. 1 věta první č. 1d, §3 odst. 1 zákona o zbraních Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a zabavení osobního automobilu zn. Škoda, české státní poznávací značky. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Mnichově, Spolková republika Německo, ze dne 12. 6. 1996, sp. zn. 1137 Ls 335 Js 32880/96, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Mnichov I ze dne 12. 8. 1996, sp. zn. 20 Ns 335 Js 32880/96, jenž nabyl právní moci dne 12. 8. 1996, byl I. P. uznán vinným trestným činem nedovoleného držení a nedovoleného přenechání plně automatické samonabíjecí zbraně podle §52a odst. 1 č. 1, §37 odst. 1 věta první č. 1d, §3 odst. 1 zákona o zbraních Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že v blíže nezjištěnou dobu před 27. 2. 1996 si opatřil v České republice samonabíjecí plně funkční strojní pistoli, chorvatský výrobek, model Agram, kalibr 9 mm parabellum, s továrně vyrobeným tlumičem, dvěma zásobníky a speciálním pouzdrem. Podle svého předem pojatého záměru tuto zbraň vyvezl do Spolkové republiky Německo, aby ji tam prodal podle předchozí dohody překupníkovi. V H. se setkal s překupníkem, jenž byl skrytým vyšetřovatelem Celní pátrací služby, odkud se vydali k motorestu v obci V. Tam jednali o ceně, přičemž odsouzený požadoval 8000 DM, dohodli se na ceně 6600 DM. Po předání zbraně byl zadržen. Již předtím jednal s tímto překupníkem - skrytým vyšetřovatelem o prodeji dalších 10 až 20 samopalů. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a zabavení osobního automobilu zn. Škoda, české státní poznávací značky. Dne 1. 2. 2002 pod sp. zn. 1515/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německých soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemskými soudy do evidence Rejstříku trestů. Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (jedná se přinejmenším o trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. I. P. se shora popsaným jednáním dopustil relativně závažného trestného činu, směřujícímu proti zájmu společnosti na její ochraně před ohrožením vyplývajícím z nekontrolovaného držení a nošení střelných zbraní a střeliva. Je třeba též přihlédnout k charakteru a nebezpečnosti zbraně, jež byla předmětem držení a transakce (plně automatická samonabíjecí zbraň s tlumičem, schopná vystřelit až 800x za minutu). Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 22. března 2002 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:03/22/2002
Spisová značka:11 Tcu 43/2002
ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.43.2002.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18