ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.44.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 44/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. srpna 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. S. rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 13. 6. 1995, sp. zn. 25 Hv 11/95 - 25 Vr 873/95, a to pro zločin závažné výdělečné krádeže vloupáním podle §127, §128 odst. 1 č. 4, §129 č. 1 a 4, §130 případ 4. a §15 odst. 1 rakouského trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců.
Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky M. S. rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 13. 6. 1995, sp. zn. 25 Hv 11/95 - 25 Vr 873/95, a to pro přečin podle §36 odst. 1 č. 2 rakouského zákona o zbraních, a tomuto přečinu odpovídající část trestu, se zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 13. 6. 1995 sp. zn. 25 Hv 11/95, 25 Vr 873/95, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl M. S. uznán vinným zločinem závažné výdělečné krádeže vloupáním podle §127, §128 odst. 1 č. 4, §129 č. 1 a 4, §130 případ 4. a §15 odst. 1 rakouského trestního zákoníku a přečinem podle §36 odst. 1 č. 2 rakouského zákona. Uvedeného zločinu se podle zjištění soudu dopustil tím, že sám, popř. spolu s další odděleně stíhanou osobou, odcizil za účelem výdělku, resp. pokusil se odcizit, cizí movité věci v hodnotě, která překračuje částku 25 000 ATS. Konkrétně šlo o tyto útoky:
I. společně s J. H. ve vědomém a záměrném spolupůsobení, jakožto spolupachatel v Linci a) dne 26. 1. 1995 odemčením zaparkovaného osobního automobilu v uzamčeném stavu, který patří N. B., odcizil za použití železné tyče autorádio a CD přehrávač v hodnotě 9000 ATS, b) v noci ze dne 26. 1. na 27. 1. 1995 z neuzamčeného osobního automobilu, zaparkovaného v podzemní garáži, patřícího C. U., odcizil autorádio v hodnotě 500 ATS, c) v noci ze dne 26. na 27. 1. 1995 vniknutím přes neuzamčená dvířka zadní části osobního automobilu P. L. odcizil autorádio v hodnotě 2500 ATS, d) začátkem února 1995 vypáčením osobního automobilu neznámého poškozeného odcizil autorádio o blíže neurčené hodnotě, e) dne 9. 2. 1995 otevřel uzamčený zaparkovaný osobní automobil blíže neznámého poškozeného s použitím železné tyče, přičemž zůstalo u pokusu,
II. sám v Linci a) mezi 4. 2. a 6. 2. 1995 vypáčením zámku dveří uzamčeného zaparkovaného osobního automobilu H. S. odcizil autorádio v hodnotě 6000 ATS, b) mezi 5. 2. a 6. 2. 1995 vypáčením zámku dveří uzamčeného zaparkovaného osobního automobilu T. I. odcizil autorádio v hodnotě 5000 ATS, c) mezi 5. 2. a 6. 2. 1995 rozbitím trojúhelníkového okénka osobního automobilu R. B. odcizil přívěšek na klíče ve tvaru kožené botičky s mincemi v hodnotě cca 50 ATS, d) mezi 4. 2. 1995 až 6. 2. 1995 rozbil trojúhelníkové okénko osobního automobilu Ing. P. B., přičemž zůstalo při pokusu, e) mezi 5. 2. a 6. 2. rozbil trojúhelníkové okénko osobního automobilu H. F., přičemž zůstalo u pokusu, f) mezi 5. 2. a 6. 2. 1995 vypáčil osobní automobil D. L., přičemž zůstalo u pokusu, g) mezi 28. 1. až 7. 2. 1995 rozbil trojúhelníkovou okenní tabulku osobního automobilu H. G., přičemž zůstalo u pokusu; ve F. a) dne 31. 1. 1995 vypáčil dveře osobního automobilu firmy S. A., přičemž zůstalo při pokusu, b) mezi 31. 1. 1995 a 1. 2. 1995 vypáčil zámek dveří osobního automobilu W. G., přičemž zůstalo u pokusu, c) dne 1. 2. 1995 vypáčil zámek dveří osobního automobilu G. S., přičemž zůstalo u pokusu, d) mezi 31. 1. 1995 a 1. 2. 1995 vypáčením dveří osobního automobilu Renault Espace firmy S. F. odcizil autorádio značky Pioneer a mobilní telefon 200 značky Bosch, e) mezi 31. 1. 1995 a 1. 2. 1995 vypáčením zámku dveří osobního automobilu M. H. odcizil autorádio s kazetovým přehrávačem, zesilovač, ekvalizer a dva reproduktory značky Blue Magic, f) mezi 31. 1. 1995 a 2. 2. 1995 vypáčil osobní automobil Opel Ascona ke škodě blíže neznámého poškozeného, přičemž zůstalo u pokusu. Ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeného přečinu se dopustil tím, že v době mezi 26. 1. 1995 a 9. 2. 1995 měl v Linci a na jiných místech Rakouska neoprávněně v držení zakázané zbraně, a to sprej s dráždivým plynem a vystřelovací nůž, k případnému překonání odporu osob.
Za tyto trestné činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Dne 7. 2. 2002 pod sp. zn. 278/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k následujícím závěrům:
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky (formální podmínky), a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen (materiální podmínky).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem.
Co se týče druhé formální podmínky postupu podle §4 odst. 2 zákona, tedy oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, tak podmínka oboustranné trestnosti činu se posuzuje samostatně ve vztahu ke každému z těchto skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, tak Nejvyšší soud při splnění dalších zákonných podmínek rozhodne o zaznamenání do evidence Rejstříku trestů pouze těch údajů z cizozemského rozsudku, které se týkají jen toho skutku (těch skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna. To znamená, že se zaevidují údaje z rozsudku cizího státu o právním posouzení tohoto skutku a tomuto právnímu posouzení odpovídající část uloženého trestu. Odpovídající část trestu, jež se zapíše do evidence Rejstříku trestů, určí v rozhodnutí podle §4 odst. 2 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož jsou splněny podmínky pro zápis, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, který se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu zaznamená do evidence Rejstříku trestů, je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4 odst. 2 (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh ministerstva spravedlnosti na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku, ve kterém je spatřován podle rakouského právního řádu přečin podle §36 odst. 1 č. 2 zákona o zbraních Rakouské republiky, a který spočívá v tom, že odsouzený ve dnech 26. 1. – 9. 2. 1995 v Linci a na jiných místech neoprávněně držel zakázané zbraně, a to sprej s dráždivým plynem a vystřelovací nůž.
Jestliže z obsahu spisu se podává, že odsouzený v uvedené době toliko měl v držení shora popsané zbraně, aniž tyto trestněprávně relevantním způsobem použil, pak toto jednání nenaplňuje znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky.
Pokud jde o trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 tr. zák., ve znění účinném do 25. 2. 1997, tak v případě přechovávání zbraně bez povolení podle odst. 1 tohoto ustanovení se musí jednat o zbraň střelnou a podle odst. 2 potom o zbraň hromadně účinnou. Co se rozumí zbraní střelnou stanoví zákon č. 288/1995 Sb., v ustanovení §3 písm. a). Zbraní hromadně účinnou se rozumí taková zbraň, která při obvyklém použití je způsobilá současně usmrtit více lidí nebo jim způsobit těžkou újmu na zdraví. Sprej s dráždivým plynem či vystřelovací nůž však není možné zařadit ani pod jednu z uvedených kategorií. V jejich držení tedy trestný čin nedovoleného ozbrojování spatřovat nelze.
Protože v úvahu nepřichází použití ani jiné skutkové podstaty obsažené v trestním zákoně České republiky, tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti ČR na zápis cizozemského odsouzení v této části (tj. ohledně tohoto skutku a za něj odpovídajícího trestu) zamítl.
Pokud jde o skutek, ve kterém je spatřován zločin závažné výdělečné krádeže vloupáním podle §127, §128 odst. 1 č. 4, §129 č. 1 a 4, §130 případ 4. a §15 odst. 1 rakouského trestního zákoníku, tak v tomto případě se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák., dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu).
Ve výše uvedeném rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ohledně shora uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy. M. S. se dopustil relativně závažné majetkové trestné činnosti, spáchané velkým počtem útoků ve velmi krátkém časovém úseku, s celkem vysokou škodou způsobenou více osobám. Byl mu také uložen poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou v tomto směru splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. Přitom rozhodl tak, že část trestu odpovídající rozsahu zápisu odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů činí trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců, a to s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. srpna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch