ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.53.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 53/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. dubna 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky F. B., rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 26. 4. 1999, sp. zn. 200 Ls 142 Js 050224/98, a to pro trestný čin výdělečného ilegálního převádění cizinců a pokus trestného činu výdělečného ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1, odst. 3, §92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 26. 4. 1999, sp. zn. 200 Ls 142 Js 050224/98, jenž nabyl právní moci dne 20. 10. 1999, byl F. B. uznán vinným trestným činem výdělečného ilegálního převádění cizinců a pokusem trestného činu výdělečného ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1, odst. 3, §92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo. Uvedených činů se podle zjištění soudu dopustil jednak tím, že v blíže neurčené době v létě roku 1996 požádal odděleně stíhaného M. B., aby převedl pěšky z České republiky do Spolkové republiky Německo přes „zelenou hranici“ čtyři cizí státní příslušníky. Za tímto účelem mu předal částku ve výši 500 Kč a přislíbil další odměnu ve výši 100 DM. Podle plánu odsouzeného měly být osoby po překročení hranic přepraveni dále do nitrozemí. Zda skutečně došlo k překročení hranic cizinci nebylo prokázáno. Dále pak koncem měsíce ledna 1997 pověřil odděleně stíhaného J. P., aby převedl pěšky z České republiky do Spolkové republiky Německo přes „zelenou hranici“ čtyři cizí státní příslušníky, za což mu slíbil odměnu ve výši 400 DM. Dne 1. 2. 1997 jej zasvětil do okolností akce a do převaděčské trasy, vedoucí přes česko-německou hranici u obce W. k nádraží obce N. Podle připraveného plánu pak P. dne 3. 2. 1997 převedl osoby až k uvedenému nádraží (odkud je měl doprovázet při cestě vlakem až do D.), kde byli zadrženi. F. B. v obou případech jednal s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za svou účast na převádění očekával odměnu ve výši 100 DM za každou převedenou osobu. Pro tento trestný čin a pokus trestného činu byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců.
Dne 25. 2. 2002 pod sp. zn. 2991/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu podle právního řádu České republiky (trestné činy nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. F. B. se za přislíbený finanční prospěch jako spoluorganizátor opakovaně podílel na ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. dubna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch