ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.56.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 56/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. dubna 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky N. F., rozsudkem Zemského soudu v Ulmu, Spolková republika Německo, ze dne 30. 4. 1999, sp. zn. I KLs 22 Js 15401/98, a to pro trestné činy nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nemalém množství a dovozu omamných látek v nemalém množství podle §1, §3, §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 4 zákona o omamných látkách, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Ulmu, Spolková republika Německo, ze dne 30. 4. 1999, sp. zn. I KLs 22 Js 15401/98, jenž nabyl právní moci ve vztahu k N. F. dne 12. 5. 1999, byl jmenovaný uznán vinným trestnými činy nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nemalém množství a dovozu omamných látek v nemalém množství podle §1, §3, §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 4 zákona o omamných látkách, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí dohodě s další osobou dne 5. 8. 1998, následujícího dne přepravil z České republiky (z P.) do B. ve Spolkové republice Německo, ve speciálně upraveném pouzdře umístěném v zavazadlovém prostoru jeho osobního automobilu, omamné látky, a to heroin o hmotnosti 494 g, s čistým obsahem hydrochloridu heroinu 26,16%. Po příjezdu na místo určení látku na parkovišti firmy ALBI okolo 13.30 hod. předal odběratelům, spoluodsouzeným osobám. Při předávání byl zadržen příslušníky policie. Za jeho podíl na převozu a transakci s látkou mu byla přislíbena odměna v celkové výši 500 DM, z čehož jako zálohu obdržel 400 DM. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku.
Dne 25. 2. 2002 pod sp. zn. 2319/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. N. F. se dopustil velice závažné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Rovněž je nutno přihlédnout k povaze převážené a předané omamné látky (heroin) a jejímu množství (cca 0,5 kg). Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. dubna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík