ECLI:CZ:NS:2002:11.TCU.62.2002.1
sp. zn. 11 Tcu 62/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Krala Hasche a JUDr. Jana Engelmanna ve veřejném zasedání konaném dne 2. dubna 2002 projednal návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na uznání rozsudků soudů Italské republiky a rozhodl takto:
Podle §384a odst. 1 tr. ř., v trestní věci odsouzeného M. M., se u z n á v á na území České republiky rozsudek Řádného soudu v Miláně, Italská republika, ze dne 24. 1. 2000, č. j. 6857/99 R.G.N.R., 3818/99 R.G. G.i.p., ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Miláně ze dne 20. 10. 2000, č. j. 1295/2000 R.G.App.
Odůvodnění:
Rozsudkem Řádného soudu v Miláně, Italská republika, ze dne 24. 1. 2000, č. j. 6857/99 R.G.N.R., 3818/99 R.G. G.i.p., ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Miláně ze dne 20. 10. 2000, č. j. 1295/2000 R.G.App., byl M. M. uznán vinným trestným činem podle §73 a §80 odst. 2 Výnosu prezidenta republiky č. 309/90. Za tento trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání devíti let, peněžitý trest ve výši 90 000 000 ITL a trest trvalé ztráty občanských práv a ztráty občanských práv po dobu trvání trestu. Stalo se tak na základě zjištění, že odsouzený dne 16. 7. 1999 v M. měl u sebe ve voze a dalšímu spoluodsouzenému předal cca 13,100 kg heroinu (s podílem čistého produktu mezi 41,73% a 51,97%), rozděleného do 26 balíčků, jež byl určen k dalšímu prodeji. Ke schůzce obou odsouzených došlo okolo 20.05 hod. v M. v hotelu T., odkud oba odjeli vozem zn. Ford Fiesta k dalšímu vozu zn. Fiat Brava s českou poznávací značkou, který následně řídil M. Asi po 30 km jízdy oba vozy zastavily a došlo k předání předmětné látky, přičemž byli oba odsouzení zadrženi příslušnými orgány. Oba citované rozsudky nabyly právní moci dne 24. 12. 2000.
V současné době odsouzený M. M. vykonává trest odnětí svobody ve věznici v M. (Italská republika) s tím, že podle vyjádření příslušných orgánů má být výkon trestu ukončen dne 15. 7. 2008.
Odsouzený projevil v žádosti adresované Ministerstvu spravedlnosti České republiky zájem o předání k výkonu trestu do České republiky, přičemž z obsahu žádosti pak vyplývá jeho souhlas s tímto postupem.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky předložilo proto dne 13. 3. 2002 tuto věc Nejvyššímu soudu České republiky s návrhem, aby podle §384a odst. 1 tr. ř. rozsudky citované ve výroku tohoto rozhodnutí uznal na území České republiky.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal předloženou trestní věc a shledal, že zákonné podmínky pro uznání předmětných rozsudků italských soudů jsou v této věci splněny tak, jak jsou stanoveny v Úmluvě o předávání odsouzených osob, uveřejněné pod č. 553/1992 Sb., kterou je Česká republika vázána a jejímž signatářem je i Italská republika.
M. M. je podle osvědčení o státním občanství, vydaného Okresním úřadem v Kladně dne 23. 8. 2001, občanem České republiky, který vyjádřil žádostí adresovanou Ministerstvu spravedlnosti České republiky souhlas s předáním, přičemž je odsouzen za trestný čin, který je trestný i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.) a zbytek trestu odnětí svobody, který je třeba ještě vykonat, převyšuje dobu šesti měsíců.
Ze shora uvedených důvodů bylo rozhodnuto tak, že se návrhu na uznání cizozemských rozsudků vyhovuje.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není žádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. dubna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík