ECLI:CZ:NS:2002:11.TDO.1040.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 1040/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 17. prosince 2002 dovolání obviněného M. S., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2002, sp. zn. 8 To 90/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 2 T 148/99, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 2 T 148/99 uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání jednoho roku a dále mu bylo uloženo ochranné protialkoholní léčení ambulantní formou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, na základě kterého Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. 7. 2002, sp. zn. 8 To 90/2002, napadený rozsudek okresního soudu v celém rozsahu zrušil a sám znovu rozhodl podle §259 odst. 3 tr. ř. tak, že obviněného uznal vinným trestným činem opilství podle §201a odst. 1 tr. zák. a uložil mu stejný podmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců s odkladem na zkušební dobu jednoho roku a ochranné protialkoholní léčení ambulantní.
Podle skutkového zjištění okresního i krajského soudu se uvedeného trestného činu obviněný dopustil tím, že dne 8. 2. 1999 kolem 19:00 hod. v H., ve služebním vozidle při jízdě z N. t. na služebnu M. p. na M. n. fyzicky napadl při služebním zákroku strážníka Městské policie H. J. V. tak, že jej udeřil pěstí do obličeje nad pravé oko a způsobil mu drobné poranění bez citelného omezení v obvyklém způsobu života a tohoto jednání se dopustil poté, co se požitím několika litrů vína přivedl do stavu nepříčetnosti.
Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) , e) a j) tr. ř.
Obviněný v dovolání namítá především nesprávné zjištění skutkového stavu, a to jak na základě nesprávného hodnocení důkazů, tak nedostatečného rozsahu provedeného dokazování. Poukazuje na to, že ani okresní, ani krajský soud nevzaly v úvahu jeho obhajobu a nevyslechly jím navrhované svědky (matku obviněného a JUDr. V.). Obšírně pak popisuje celou událost tak, jak dle jeho názoru proběhla, tzn. zdůrazňuje, že on sám nikoho nenapadl, ale naopak byl napaden a poraněn. Dovozuje, že nedošlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu opilství, neboť se neuvedl do stavu nepříčetnosti, když si v průběhu konfliktu byl stále vědom co činí. V žádném případě se nedopustil násilí, ani nejednal v úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného orgánu. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud ve smyslu ustanovení §265k tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2002, sp. zn. 8 To 90/2002, a rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 2 T 148/99, zrušil a „rozhodl o nákladech řízení dle spisu“. Rovněž vyslovil souhlas s projednáním dovolání a rozhodnutím o něm v neveřejném zasedání.
K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství tak, že navrhl aby Nejvyšší soud podle §265j tr. ř. zamítl jako nedůvodné dovolání obviněného podané z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) a j) tr. ř. a dále, aby podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného podané podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. a současně udělil souhlas, aby bylo rozhodnuto podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné /§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonných lhůtách, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem /§265i odst. 3 tr. ř./. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to k odstavci prvnímu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který obviněný dovolání rovněž opírá, záleží v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoli zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tudíž nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě však nelze namítat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu.
Nejvyšší soud je tedy zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění učiněného nižšími soudy a v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav věci zvažovat správnost jeho hmotně právního posouzení. Pokud tedy obviněný v dovolání též namítá nesprávné zjištění skutkového stavu oběma soudy v důsledku jím tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů, popřípadě v důsledku neprovedení všech navrhovaných důkazů, a následně pak vyvození nesprávných právních závěrů, pak tyto námitky skutkové povahy nenaplňují žádný ze zákonných dovolacích důvodů, jsou právně irelevantní a v rámci dovolacího řízení z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k nim nelze přihlížet.
Stejně tak tento dovolací důvod není dán tvrzením obviněného, že v jeho případě nejde o trestný čin opilství podle §201a tr. zák., neboť si byl v inkriminované době vědom toho, co činí a že zjištěné ovlivnění alkoholem nesvědčí o stavu nepříčetnosti. Ve výroku napadeného rozsudku popsaná skutková zjištění, jež jsou blíže rozvedena v jeho odůvodnění, spočívající v tom, že obviněný v kritickou dobu byl ve stavu těžké opilosti prosté, kterou si přivodil požitím několika litrů vína, v důsledku čehož nebyl schopen své jednání ovládat, ani rozpoznat jeho společenskou nebezpečnost, byla, za existence dalších skutkových okolností, v souladu se zákonem podřazena pod skutkovou podstatu trestného činu opilství podle §201a tr. zák. Dovolání, které vychází z jiných skutkových podkladů, je ovšem i v tomto ohledu podáno z jiných, než zákonem stanovených důvodů.
Obviněný v dovolání dále uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., který podle znění zákona spočívá v tom, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Tento dovolací důvod je však dán jen tehdy, jestliže bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, přičemž ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v §11 odst. 1 tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno. Důvody pro zastavení trestního stíhání jsou v ustanovení §11 odst. 1 tr. ř. vymezeny taxativně a představují kogentní úpravu. Obviněný však v tomto směru neuvedl v dovolání žádný konkrétní důvod, pro který by mělo být trestní stíhání proti jeho osobě zastaveno. Též ohledně tohoto dovolacího důvodu se omezil jen na námitky směřující proti skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě bylo vůči němu zahájeno a vedeno trestní stíhání. Takový důvod ovšem není uveden v ustanovení §11 odst. 1 tr. ř. I v této části je tedy dovolání podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v zákoně, když obviněný nepřípustnost trestního stíhání dovozuje z okolností skutkové povahy – z nedostatečných skutkových podkladů, které údajně neumožňovaly zahájení trestního stíhání jeho osoby.
Obviněný v dovolání dále uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. (že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení). V souvislosti s tímto dovolacím důvodem mimo jiné namítá, že se v minulosti na základě vlastního rozhodnutí vyléčil ve vztahu k alkoholu, alkohol nepožívá, řádně pracuje, nenavštěvuje hospody a restaurace, ale naopak pravidelně navštěvuje lékaře. Nařízení ochranného léčení protialkoholního považuje za nesprávné a nepodložené.
Ochranné léčení protialkoholní ambulantní uložené obviněnému podle §72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. lze uložit jako fakultativní ochranné opatření v případě, že pachatel, který se oddává zneužívání návykové látky spáchal trestný čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním. Ochranné léčení se neuloží v případě, že je zřejmé vzhledem k osobě pachatele, že jeho účelu nelze dosáhnout. V posuzovaném případě je nepochybné, že obviněný spáchal trestný čin pod výrazným vlivem návykové látky (alkoholu), přičemž jeho požívání se i předtím oddával. Ze závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie vyplývá, že obviněný se již v minulosti podrobil protialkoholní ambulantní léčbě, a že tato léčba měla určité pozitivní výsledky. Proto bylo znalci doporučeno uložení ambulantní ochranné protialkoholní léčby. Jestliže soud rozhodl o uložení takového ochranného léčení, pak jeho rozhodnutí je zcela v souladu se zákonem, neboť výše citované zákonné podmínky byly splněny. Pokud dovolatel namítá, že tomu tak není, pak na základě výše uvedeného je zřejmé, že v tomto směru je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že obviněný sice dovolání formálně opřel o dovolací důvody předvídané ustanovením §265b odst. 1 písm. e), g) a j) tr. ř., avšak ve skutečnosti v případě dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a e) tr. ř. dovolání založil na námitkách, které obsahově tyto dovolací důvody nenaplňují. Dovolání tak v této části bylo podáno z jiných, než ze zákonem stanovených důvodů a dovolací soud k těmto dovolacím námitkám nemohl přihlížet.
V případě dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. dovolatel sice uplatnil zákonem předvídaný dovolací důvod, ovšem podané dovolání je zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík