ECLI:CZ:NS:2002:11.TDO.372.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 372/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. srpna 2002 o dovolání obviněného J. B., roz. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 6 To 121/01, ze dne 12. listopadu 2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 19/2000 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2001, sp. zn. 46 T 19/2000, byl obviněný uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že dne 3. 11. 1999 předložil na Katastrálním úřadu Praha –město návrh na povolení vkladu do katastru nemovitostí spolu s kupní smlouvou ze dne 3. 11. 1999, dle které mělo dojít k prodeji domu na pozemku v katastrálním území J., obec P., zapsaného v L. V., KÚ J., jehož majitelem je MSS se sídlem P., P. ul. 25, ač věděl, že předložené dokumenty jsou opatřeny padělanými podpisy ze strany zástupců prodávajícího a padělanými ověřovacími razítky notáře, že osobně jednal se stranou kupující, tedy se zástupci společnosti A., s. r. o., RNDr. E. S. jako zástupce strany prodávajícího, ač od zástupců MSS nikdy pověření k jejich zastupování ve věci prodeje budovy neobdržel, a na základě těchto jednání zajistil podepsání citované kupní smlouvy padělanými podpisy obou zástupců MSS neztotožněnými osobami a padělané notářské ověření těchto podpisů, a jednal tak v úmyslu získat sjednanou kupní cenu ve výši 105 mil. Kč, která dle citované kupní smlouvy byla stranou kupující složena do notářské úschovy a připravena tak k vyplacení okamžikem zápisu změn vlastníka v katastru nemovitostí, k čemuž však nedošlo, čímž by v případě realizace vkladu do KÚ vznikla vlastníkovi domu MSS se sídlem v P., P. 25, škoda nejméně 100.000.000,- Kč, tedy dopustil se jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo k úmyslu obohatit se ke škodě cizího majetku tím, že uvede jiného v omyl a způsobí na cizím majetku škodu velkého rozsahu, avšak k dokonání trestného činu nedošlo.
Za toto své jednání byl podle §250 odst. 4 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Naproti tomu byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby, že jako předseda představenstva R. H., a. s., se sídlem P., dne 23. 8. 1993 v P. s podvodným úmyslem uzavřel jménem citované společnosti s KB a. s., P., úvěr ve výši 10.000.000,- Kč, který obviněný vyčerpal tím, že na základě dohody se zástupcem spol. I., B., Z. Č. si jím nechal vystavit smyšlenou fakturu ze dne 20. 8. 1993 na částku ve výši 569.184.61 DM, tuto předložil spolu s příkazem k úhradě ze dne 24. 8. 1993 na částku ve výši 10,000.000,- Kč ve prospěch účtu majitele Z. Č., KB a. s., která na základě tohoto příkazu provedla ve prospěch citovaného přikazovanou platbu, a dále že tyto finanční prostředky z citovaného účtu majitele Č. dne 1. 9. 1993 vybral v hotovosti a použil je pro svou soukromou potřebu, tedy v rozporu s účelem poskytnutí úvěru na oběžné prostředky společnosti RH, a. s.,úvěr nesplatil v termínu splatnosti do 24. 8. 1994, a tím způsobil KB a. s., P. škodu ve výši 10,000.000,- Kč, čímž měl spáchat trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 odst. 4 tr. zák.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání v neprospěch obviněného městský státní zástupce v Praze a obviněný.
Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 12. listopadu 2001, sp. zn. 6 To 121/01, z podnětu odvolání městského státního zástupce v Praze napadený rozsudek ve zprošťující části podle §258 odst.1 písm. b), d) tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil Městskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný J. B., roz. B., podal prostřednictvím svého obhájce dne 10. 1. 2002 dovolání. Nejvyššímu soudu České republiky bylo Městským soudem v Praze předloženo dne 11. 7. 2002.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a dospěl k následujícím závěrům.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V odst. 2 tohoto ustanovení je pak uvedeno, proti jakým rozhodnutím soudu rozhodujícího ve druhém stupni se dovolání připouští. Protože však toto ustanovení z hlediska časového působí do budoucna a nikoliv zpětně, může takto označovat pouze ta rozhodnutí, která vzniknou a budou právně závazná až v době jeho účinnosti (tj. od 1. 1. 2002). Výklad pojmu „zákon to připouští“ je nutno pojímat v souvislosti s okamžikem vstupu rozhodnutí v právní moc, a to s ohledem na zásadu provádění a posuzování právního úkonu podle v té době účinného procesního předpisu. Dovoláním lze tedy napadnout pouze ta rozhodnutí, která nabyla právní moci v době od 1. 1. 2002. Pro shora uvedený závěr svědčí i okolnost, že přechodná ustanovení zák. č. 265/2001 Sb., neupravují možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před účinností tohoto zákona. Podstatným argumentem pro tento výklad je též zachování právní jistoty stran trestního řízení, kdy pokud měl např. obviněný u meritorního rozhodnutí soudu druhého stupně, jež nabylo právní moci přede dnem 1. 1. 2002, jistotu, že konečnost rozhodnutí může být zvrácena pouze v ten okamžik účinnými procesními postupy, neměla by tato jistota být dodatečně narušena v souvislosti s účinností nového procesního předpisu. V trestní věci obviněného J. B., roz. B., bylo trestní stíhání pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu dne 12. 11. 2001, tedy za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. Podle tehdy platného trestního řádu bylo možno uplatnit v trestním řízení pouze dva mimořádné opravné prostředky, a to stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) a obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Nejvyšší soud tedy v trestní věci obviněného J. B., roz. B., neshledal splnění zákonných podmínek pro přípustnost dovolání podle §265a odst. 1 tr. ř., a proto rozhodl tak, že se toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.)
V Brně 8. srpna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman