ECLI:CZ:NS:2002:11.TDO.503.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 503/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 19. září 2002 dovolání obviněné A. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 3. 2002, sp. zn. 3 To 204/2001, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 T 11/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné A. B. odmítá .
Odůvodnění:
V trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 T 11/2000 podala obviněná A. B. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, jako soudu odvolacího, ze dne 14. 3. 2002, sp. zn. 3 To 204/2001, kterým byla uznána vinnou trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. a) tr. zák. a byl jí uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků s výkonem ve věznici s ostrahou a trest zákazu činnosti - soukromého podnikání s předmětem koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej na dobu pěti roků. Důvody dovolání obviněná opírá o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) , e) tr. ř.
V dovolání obviněná především vytýká, že soudy nesprávně zjistily skutkový stav věci, když na základě provedených důkazů, popřípadě jejich nesprávného hodnocení, či neprovedení dalších navrhovaných důkazů, dospěly k závěru o její vině. V důsledku toho pak byly vyvozeny nesprávné právní závěry. Dále pak namítá, že její jednání nezakládá žádnou skutkovou podstatu trestného činu, ale pohybuje se jen v rovině občanskoprávní a obchodněprávní.
Konečně pak soudu prvního stupně vytýká průtahy v řízení s odkazem na čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod s tím, že s ohledem na §11 odst. 1 písm. j) tr. ř. mělo být její trestní stíhání zastaveno. V závěru dovolání obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ostravě, zrušil v celém rozsahu a přikázal, aby Krajský soud v Ostravě celou věc znovu projednal, a současně, aby rozhodoval nový trestní senát.
K dovolání obviněné se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Především konstatuje, že dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je v dovolání obviněné uplatněn jen formálně, protože obviněná namítá, že došlo k nesprávným skutkovým zjištěním na základě nesprávně hodnocených důkazů a v důsledku toho pak k nesprávným právním závěrům soudu, že celá záležitost spadá do roviny občanskoprávní a obchodněprávní a nezakládá skutkovou podstatu žádného trestného činu. Dále konstatuje, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je s ohledem na náročnost kauzy, rozsáhlost způsobené výše škody a délku páchání trestné činnosti namítán zcela nedůvodně. Navrhla Nejvyššímu soudu dovolání opírající se o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání podané obviněnou z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. zamítnout jako nedůvodné podle §265j tr. ř. Současně vyjádřila souhlas ve smyslu §265r odst. 1 písm. a), c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá rozsudek, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest. Obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. záleží v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoli zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tudíž nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě však nelze namítat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. Z odůvodnění dovolání obviněné však vyplývá, že tento důvod spatřuje obviněná především v nesprávně zjištěném skutkovém stavu a teprve v důsledku toho mělo dojít k vyvození nesprávných právních závěrů. Nesprávnost či neúplnost skutkových zjištění ovšem nezakládá důvod dovolání předpokládaný ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V této části bylo dovolání podáno z jiných, než zákonných důvodů, a k uplatněným námitkám dovolatelky tedy nebylo možno přihlížet, neboť tyto jsou z pohledu tvrzeného dovolacího důvodu /§265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ irelevantní.
Výše uváděný dovolací důvod obviněná dále spatřuje i v tom, že její jednání tak, jak bylo soudy zjištěno není žádným trestným činem, nýbrž jde výlučně o občanskoprávní a obchodněprávní záležitost.
Na základě zjištění učiněných soudy obou stupňů, která jsou obsažena ve výrokové části napadeného rozhodnutí a blíže rozvedena v jeho odůvodnění, je zřejmé, že tyto námitky dovolatelky jsou neopodstatněné. Jestliže soudy dospěly k závěru, že obviněná jednala tak, že „…věděla, že nemá dostatek finančních prostředků“, „… že nemůže dostát svým závazkům…“, „…přesto…vylákala pod příslibem výhodného zhodnocení zapůjčených finančních prostředků…“ peníze, popřípadě zboží, které nezaplatila, pak nelze takové jednání pokládat za občanskoprávní či obchodněprávní vztah.
Lze tak uzavřít, že závěr o naplnění objektivní, a zejména i subjektivní stránky trestného činu podvodu je zcela v souladu se zákonem a odpovídá též i ustálené judikatuře (srov. č. 54/1967 Sb. rozh. tr., č. 57/1978- III. Sb. rozh. tr.). V tomto směru je podané dovolání zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. spočívá v tom, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné, tedy ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v §11 odst. 1 tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, případně musí být zastaveno, bylo–li již zahájeno. Obviněná k tomuto dovolacímu důvodu uvádí, že průběh trestního řízení neodpovídal čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána, poukazuje na průtahy u Krajského soudu v Ostravě a namítá, že její trestní stíhání s ohledem na ustanovení §11 odst. 1 písm. j) tr. ř. mělo být zastaveno.
Námitky obviněné o údajných průtazích v řízení neodpovídají průběhu trestního stíhání, jak se podává z obsahu spisu. Přiměřenost délky řízení je třeba posuzovat mimo jiné též vzhledem ke složitosti případu, k chování příslušných orgánů činných v trestním řízení a chování samotných obviněných. Z tohoto pohledu, dobu necelých dvou let od sdělení obvinění (přičemž k ukončení trestné činnosti obviněné došlo v dubnu 2000) do pravomocného rozhodnutí soudu ve věci samé, nelze s ohledem na rozsah a povahu stíhané trestné činnosti pokládat za nepřiměřeně dlouhou. Je třeba poukázat na větší počet skutků (a útoků) a s tím i související rozsah a složitost dokazování (např. vysoký počet svědků, které bylo třeba vyslechnout). Doba trvání trestního řízení v tomto případě nebyla způsobena nečinností orgánů činných v trestním řízení a na jejich adresu nelze směřovat žádné podstatnější výtky stran neodůvodněných průtahů (a to ani v řízení před soudem prvního stupně, když obžaloba byla podána dne 28. 12. 2000 a dne 12. 10. 2001 byl vyhlášen rozsudek). V posuzované věci tedy není podklad pro tvrzení o porušení práva obviněné na projednání věci v přiměřené lhůtě. Požadavek na zastavení trestního stíhání z důvodu uvedeného v ustanovení §11 odst. 1 písm. j) tr. ř., resp. námitka, že se tak nestalo, není důvodný. Dovolání je rovněž v této části zjevně neopodstatněné.
Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněné ohledně obou uplatněných dovolacích důvodů odmítl jako zjevně neopodstatněné, přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. září 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík