ECLI:CZ:NS:2002:11.TDO.51.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 51/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 16. dubna 2002 dovolání obviněných Z. Š., a I. O., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 8. 2001, sp. zn. 6 To 485/2001, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 3 T 133/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání obviněných Z. Š. a I. O. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 5. dubna 2001, č. j. 3 T 133/2000, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni, jako soudu odvolacího, ze dne 1. srpna 2001, sp. zn. 6 To 485/2001, byli obvinění Z. Š. a I. O. uznáni vinnými pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., kterého se podle zjištění soudů dopustili v podstatě tím, že v noci ze dne 4. 5. na 5. 5. 1999 v J., okr. K. V. vnikli po vyhnutí vrat, vysunutí zajišťovací tyče a odstranění drátěného oka do provozu lisovny firmy VJB P., s. r. o., kde si do přinesených pěti přepravek a jedné kabely naložili celkem 9.958 kusů hliníkových polotovarů v hodnotě 48.089,-Kč, které postupně odnášeli ke svému autu, přičemž byli vyrušeni ostrahou objektu a bez polotovarů utekli. Za to byl obviněnému Š. uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců s výkonem ve věznici s dozorem a obviněnému O. souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Současně byl ohledně tohoto obviněného ve výroku o trestu zrušen rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 3. 2. 2000, sp. zn. 3 T 162/99, jakož i všechna na něj obsahově navazující rozhodnutí, jež pozbyla v důsledku zrušení podkladu.
S odkazem na dodržení lhůty stanovené pro dovolání uvedené v §265e odst. 1, 2 tr. řádu (rozsudek odvolacího soudu jim byl doručen 7. 2. 2002, resp. 8. 2. 2002) podali oba obvinění prostřednictvím svého obhájce dne 5. 3. 2002 proti výše označenému rozsudku odvolacího soudu dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. řádu a přitom shledal, že dovolání přípustné není.
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé (jde-li o rozhodnutí uvedené v odst. 2 cit. ustanovení), jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Dovolání, jako nový mimořádný opravný prostředek, bylo zavedeno novelou trestního řádu zákonem č. 265/2001 Sb., jenž nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu jako trestně procesní normy se přitom řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V období do 1. 1. 2002 bylo ovšem možno pravomocné rozhodnutí v trestních věcech napadnout pouze stížností pro porušení zákona (§266 a násl. tr. řádu) nebo návrhem na povolení obnovy řízení (§277 a násl. tr. řádu).
Jestliže dovolání bylo zavedeno teprve s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze uplatnit jen tehdy, nastanou-li všechny zákonné podmínky pro jeho podání až po 1. 1. 2002, tj. za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb. Tento zákon přitom ve svých přechodných a závěrečných ustanoveních neobsahuje žádnou výjimku, jež by upravovala možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před jeho účinností.
Jestliže v posuzované věci nabylo rozhodnutí odvolacího soudu právní moci již dnem 1. srpna 2001 [srov. §139 odst. 1 písm. a) tr. řádu], pak již tato skutečnost sama o sobě založila procesní stav, kdy proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu (tj. proti rozhodnutí, které nabylo právní moci před 1. 1. 2002), nebylo dovolání přípustné, a to bez ohledu na dobu doručení tohoto rozhodnutí. Pokud zákon s účinností od 1. 1. 2002 stanoví jako jednu ze základních podmínek pro podání dovolání, že jím lze napadnout toliko pravomocné rozhodnutí, pak pochopitelně se toto ustanovení vztahuje jen na rozhodnutí, u nichž právní moc nastala až po dni účinnosti zákona, který tento mimořádný opravný prostředek připouští.
Skutečnost, že k doručení pravomocného rozhodnutí došlo případně až po 1. 1. 2002, není s ohledem na výše uvedený závěr o přípustnosti dovolání právně relevantní. Znovu lze poukázat na to, že přechodná a závěrečná ustanovení zákona č. 265/2001 Sb. neupravují kontinuitu dřívějšího a pozdějšího procesního práva v tom smyslu, že dovolání je přípustné též v případech, kdy bylo dovoláním napadeno rozhodnutí, jež nabylo právní moci před 1. 1. 2002, jestliže by takové dovolání bylo jinak podáno ve lhůtě předpokládané ustanovením §265e odst. 1, 2 tr. řádu. Nelze přehlédnout ani hledisko garance právní jistoty obviněných v tom směru, že stabilita rozhodnutí, jež se stalo pravomocným před 1. 1. 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch.
Proto Nejvyšší soud dovolání obou obviněných jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 16. dubna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík