ECLI:CZ:NS:2002:11.TDO.557.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 557/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. září 2002 dovolání podané obviněným jménem A. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 5 To 633/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 134/2001, rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný A. P. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 11. 2001, sp. zn. 5 T 134/2001, uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně mu byl podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu tří let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit jako náhradu škody společnosti A. spol. s r. o., se sídlem v P. 1, V. S. 4, částku ve výši 833 191,10 Kč.
Podle skutkových zjištění obvodního soudu se obviněný shora uvedeného trestného činu dopustil tím že v období od 25. 12. 1997 do 9. 4. 1998 v P. 1, V. S. 4, využíval ubytovacích i jiných služeb hotelu A., aniž by tyto zaplatil, přičemž si byl vědom toho, že nemá dostatek finančních prostředků na úhradu těchto služeb, neboť sám uváděl, že celý účet uhradí až potom, kdy obdrží od Ing. P. M. finanční odměnu za zprostředkování obchodu pro společnost T., a s tímto vysvětlením podepsal dne 6. 4. 1998 ve prospěch majitele hotelu A., společnosti A., spol. s r. o., P. 1, V. S. 4, směnku na částku 794 522,50 Kč, se splatností dne 9. 4. 1998, kterou však v den splatnosti ani později nezaplatil, a tímto jednáním vznikla společnosti A., spol. s r. o., škoda ve výši 833 191,10 Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 5 To 633/2001, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl. Opis tohoto usnesení byl doručen obviněnému, jeho obhájkyni i Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 dne 27. 2. 2002.
Proti citovanému usnesení městského soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dne 26. 4. 2002 dovolání, kterým napadl jediný výrok tohoto rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto podle §256 tr. ř. o zamítnutí jeho odvolání. Jako dovolací důvod nejprve v počátku textu dovolání uvedl, že soud odvolací rozhodl o zamítnutí jeho odvolání, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, přičemž odkázal na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. V petitní části dovolání je však opakovaně uvedeno ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Následně došlo ze strany obviněného k odstranění uvedené nepřesnosti v odkazu na zákonné ustanovení v tom smyslu, že správně byl odkaz uveden v závěru podání, tj. odkaz na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť v dovolání namítá, že napadený výrok usnesení Městského soudu v Praze spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel konstatuje, že nebyla řádně prověřena jeho obhajoba, podle které měl být jeho dluh uhrazen z prostředků, které mu v R. sídlící společnost D. L.. měla zaslat na jeho účet u peněžního ústavu ve Š., omylem je však převedla na účet jiný. Dále zpochybňuje výši způsobené škody, poukazuje na údajnou neúplnost a rozpornost listinných důkazů předložených poškozenou společností, a uvádí, že měly být opatřeny další listinné důkazy. Polemizuje s hodnocením výpovědi svědka Ing. M., pokud z ní soud vyvodil, že obviněný od svědka žádné finanční plnění očekávat nemohl. Dodává, že již v minulosti byl v hotelu A. vícekrát ubytován a své závazky vždy řádně vyrovnal. Uznání dluhu podepsal v tísni a pod nátlakem, aniž byla jeho výše ze strany poškozené společnosti jakkoli prokázána. Později úmysl a zejména solventnost skutečnou škodu uhradit prokázal peněžním stavem na platební kartě. Neprověřením uvedených skutečností orgány činnými v trestním řízení byla podle jeho názoru porušena zásada materiální pravdy a zásada vyhledávací. V dovolání naznačeném postupu orgánů činných v trestním řízení spatřuje zásadní pochybení a celé řízení považuje za vadné z důvodu nezjištění skutkového stavu věci. Doplňuje, že svého dluhu vůči poškozené společnosti si je, i přes zpochybnění oprávněnosti výše dluhu, vědom a hodlá jej uhradit, což měl také vždy v úmyslu, a to z jeho finančních prostředků, které měl k dispozici s výjimkou období, kdy došlo k převodu finanční částky na nesprávný účet. Od počátku řízení pak podvodné jednání s úmyslem obohatit se ke škodě poškozené společnosti popíral. Subjektivní stránka trestného činu mu také nebyla při dokazování v trestním řízení prokázána. Vždy totiž informoval odpovědné osoby, že dochází ke zpoždění plateb, přičemž poškozená společnost jej mohla kdykoliv v průběhu ubytování vyzvat k opuštění hotelového pokoje. K tomu však nedošlo, neboť byl z minulosti znám jako seriozní klient.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení městského soudu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil, jakož i předcházející rozsudek obvodního soudu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. městskému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se podrobně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedl, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem značně formalizovaným a lze jej podat pouze z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Podatel svým dovoláním brojí proti skutkovým zjištěním ve věci učiněným, domáhá se provádění dalších důkazů a jiného hodnocení důkazů ve věci již provedených. Prosazuje akceptování odlišného skutkového základu, než k jakému dospěl nalézací soud a se kterým se odvolací soud ztotožnil. Neuvádí žádné námitky směřující proti hmotně právnímu posouzení skutku a ani nevytýká porušení některého zákonného ustanovení upravujícího odvolací řízení. Námitky směřující proti skutkovým zjištěním ve věci učiněným se obsahově nekryjí s dovolacími důvody v dovolání citovanými ani s žádným jiným dovolacím důvodem. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř., a aby toto rozhodnutí v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.) a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.
Obviněný v dovolání uvádí jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto ustanovení ani v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném skutkovém zjištění.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak vyplývá z vyslovených námitek, podstata dovolání spočívá v nesouhlasu obviněného s nedostatečností provedeného dokazování, s hodnocením důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně okolností významných pro posouzení znaků objektivní a subjektivní stránky trestného činu. Takový závěr soudů je však závěrem skutkovým, který teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. září 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch