Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17.12.2002, sp. zn. 11 Tdo 584/2002 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2002:11.TDO.584.2002.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2002:11.TDO.584.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 584/2002 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2002 o dovolání obviněného L. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. 3 To 67/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 238/2001 takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2001, sp. zn. 8 T 238/2001,byl obviněný uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., jichž se měl dopustit tím, že dne 7. 8. 2001 kolem 03.45 hod v O. na S. ulici před barem B. po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl poškozeného O. B., kterého zezadu celkem třikrát bodl nožem o délce čepele 12 cm do oblasti bederní, přičemž mu tímto způsobil bodnou ránu v levé bederní krajině do hloubky 4 cm, bodnou ránu vpravo ve výši třetího obratle do hloubky 8 cm a dále bodnou ránu v gluteální krajině do hloubky 8 cm s dobou hospitalizace 3 dny a dobou léčení 3 týdny, přičemž jen náhodou nedošlo k daleko závažnějšímu zranění, a to vážnému poranění ledvin nebo vykrvácení. Za toto své jednání byl podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný zařazen pro účely výkonu trestu do věznice s ostrahou. Současně mu byl uložen podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci, a to 1 ks nože s dřevěnou rukojetí. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání ke Krajskému soudu v Ostravě, který svým usnesením ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. 3 To 67/2002, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. Obviněný L. P. podal prostřednictvím svého obhájce dne 3. 6. 2002 dovolání. Nejvyššímu soudu bylo Okresním soudem v Ostravě předloženo dne 28. 8. 2002. Dovolatel své námitky opřel o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž nesprávné právní posouzení skutku spatřuje dovolatel v tom, že právní závěr o jeho vině je v rozporu se skutkovými zjištěními nalézacího soudu tímto soudem provedených. V petitu svého dovolání obviněný navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. K dovolání obviněného L. P. se dne 31. 7. 2002 vyjádřil nejvyšší státní zástupce a uvedl, že dovolání je sice podáno z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., fakticky však tomuto dovolacímu důvodu odpovídá pouze tvrzení obviněného, že právní závěr o jeho vině žalovaným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. je v rozporu se skutkovými zjištěními nalézacího soudu a dále uvádí, že použitá právní kvalifikace skutku jako v jednočinném souběhu spáchaného pokusu trestného činu ublížení na zdraví a trestného činu výtržnictví těmto skutkovým zjištěním plně odpovídá. Z výše uvedených důvodů tedy nejvyšší státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v předmětné věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (265i odst. 3 tr. ř.). Nejvyšší soud z dovolání zjistil, že obviněný L. P. opírá své dovolání o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Nesprávné právní posouzení spatřuje dovolatel v tom, že právní závěr o jeho vině je v rozporu se skutkovými zjištěními nalézacího soudu, který měl při neexistenci důkazů vynést zprošťující rozsudek. Dále z obsahu dovolání vyplývá, že obviněný namítá nesprávnost skutkových zjištění učiněných nalézacím soudem. V této souvislosti je však třeba konstatovat, že důvodem dovolání nemohou být nesprávná skutková zjištění. Kromě toho je třeba podotknout, že argumentace obviněného použitá v dovolání je v podstatě pouze opakováním jeho argumentace u odvolacího řízení. Právě na základě jeho odvolání přezkoumal soud druhého stupně správnost skutkových zjištění učiněných nalézacím soudem a dospěl k závěru, že nalézací soud zjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Z formulace důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že dovolání je určeno k nápravě vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností norem hmotného práva. Proto s poukazem na tento dovolací důvod se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno tak, jak to učinil obviněný ve svém dovolání. Rovněž je zde třeba uvést, že případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění (skutkové vady nejsou důsledkem nějakého nesprávného hmotně právního názoru). V dané věci je však jednoznačné, že použitá právní kvalifikace skutkovým zjištěním plně odpovídá. Jestliže ve skutečnosti nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jiný důvod, který není uveden mezi důvody taxativně vyjmenovanými v §265b odst. 1 tr. ř., je třeba postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Protože obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. V souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. prosince 2002 Předseda senátu: JUDr. Stanislav Rizman

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/17/2002
Spisová značka:11 Tdo 584/2002
ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:11.TDO.584.2002.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19