ECLI:CZ:NS:2002:11.TDO.635.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 635/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. října 2002 o dovolání obviněného JUDr. P. D., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 7 To 408/2001, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 3 T 180/99 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného JUDr. P. D. odmítá.
Odůvodnění:
V trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 3 T 180/99 podal obviněný JUDr. P. D. v zákonné lhůtě (§265e tr. ř.) dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 7 To 408/2001, kterým byl uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Obviněný v dovolání namítl, že se soudy obou stupňů náležitě nezabývaly otázkou naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry, kterým byl obviněný uznán vinným, především pak naplněním jeho subjektivní stránky. Zdůraznil, že peněžní částky, které od poškozeného převzal byly řádně evidovány jak v jeho účetnictví, tak v účetnictví poškozeného. Je tak vyloučen jeho úmysl si tyto prostředky trvale přisvojit. Pokud by soudy řádně zjišťovaly všechny okolnosti podstatné ke správnému rozhodnutí, musely by dospět k závěru, že nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry. Soudy se tedy dopustily pochybení spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku a je tak dán dovolací důvod podle ustanovení §265b odst.1 písm. g) tr. ř. Proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů ve výrocích o vině a trestu a přikázal soudu prvního stupně nové projednání a rozhodnutí věci.
K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který jej nepovažuje za důvodné. Konstatuje, že za situace, kdy bylo zjištěno, že obviněný si přisvojil svěřené peníze s vědomím, že je nemůže v nejbližší době vrátit svěřovateli, a jeho úmysl peníze vrátit záležel na tom, zda se mu podaří peníze v budoucnu opatřit, tedy na nejisté události, lze dovodit existenci nepřímého úmyslu podle ustanovení §4 písm. b) tr. zák.. Námitka, že jednání obviněného nevykazovalo znaky subjektivní stránky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr.zák. je nedůvodná a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá rozsudek jimž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem ( §265i odst. 3 tr.ř.).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. záleží v tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoli zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tudíž nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě však nelze namítat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu.
Nejvyšší soud je tedy zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění učiněného nižšími soudy a v návaznosti na jimi zjištěný skutkový stav věci zvažovat správnost jeho hmotněprávního posouzení. Pokud tedy dovolatel upozorňuje na to, že soudy obou stupňů řádně nezjišťovaly všechny okolnosti podstatné pro své rozhodnutí a pokud tím měl na mysli případné nedostatky ve skutkových zjištěních, aniž je blíže konkretizuje, pak tyto námitky nenaplňují žádný ze zákonných dovolacích důvodů, jsou právně irelevantní a v rámci dovolacího řízení k nim nelze přihlížet. Navíc není ani jasné, co konkrétně dovolatel v tomto směru vytýká.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je ovšem založen tvrzením obviněného, že jeho jednání, tak jak bylo zjištěno v napadeném rozhodnutí, nenaplňuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák., neboť zde absentuje subjektivní stránka trestného činu – zavinění ve formě úmyslu.
Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že obviněný v létech 1995 – 1997 jako právní zástupce společnosti J. M. K., s. r. o. nakládal při výkonu právní činnosti s částkou 322.867,-Kč, kterou převzal od zastoupeného na zaplacení soudních poplatků tak, že tyto soudní poplatky nezaplatil a peníze si ponechal pro svou potřebu. Bylo tedy zjištěno, že obviněný si svěřené peníze přisvojil a použil pro jiné účely. Obviněný tímto také způsobil škodu, když takto jednal za situace, že neměl peníze k tomu, aby je mohl kdykoli použít k účelu, ke kterému mu byly svěřeny, příp. je vrátit poškozenému. Je tak zřejmé, že výhrady dovolatele stran nenaplnění subjektivní stránky trestného činu zpronevěry jsou evidentně nedůvodné, když v jeho jednání je nutné spatřovat přinejmenším úmysl nepřímý (srov. např. rozh. Rt 4823 –V. a spol.). Na základě skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů je zřejmé, že v činu obviněného byly správně shledány všechny zákonné znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák.
Nejvyšší soud tak dospěl k závěru že v případě dovolání obviněného JUDr. P. D. jde o dovolání zjevně neopodstatněné, a proto jej podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 17. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík