ECLI:CZ:NS:2002:11.TDO.869.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 869/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. prosince 2002 dovolání podané obviněným P. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 8. 2002, sp. zn. 6 To 251/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 18 T 57/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, pobočky v Krnově, ze dne 11. 4. 2002, sp. zn. 18 T 57/2002, byl obviněný P. M. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do věznice s dohledem. Dále mu byl podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř let.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný P. M. odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 8. 2002, sp. zn. 6 To 251/2002, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl. Opis tohoto usnesení byl doručen obviněnému dne 25. 9. 2002, jeho obhájci dne 11. 10. 2002 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Bruntále dne 24. 9. 2002.
Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím obhájce dne 3. 10. 2002 dovolání, kterým napadl jediný výrok tohoto rozhodnutí, jímž bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání.
Jako důvod dovolání uvedl jednak, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení, a to nesprávném posouzení ustanovení §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák. pokud jde o nepodmíněnost trestu odnětí svobody, uloženého mu soudem prvního stupně. Dále pak, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, neboť jeho odvolání nedůvodné nebylo. Odkázal přitom na zákonná ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel poukázal na to, že své odvolání zaměřil toliko do výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně a obsáhle zrekapituloval jeho argumentaci. Dovozuje z ní závěr o nepřiměřené přísnosti jemu uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody, když podle jeho názoru z hlediska účelu trestu nebylo v daném případě nutné takový trest ukládat. Nepodmíněně uložený trest odnětí svobody zde nevede k dosažení účelu trestu, jedná se o akt odplaty a zbytečné přepínání trestní represe. Odvolací soud stejně jako soud nalézací nezohlednil všechny polehčující okolnosti, které byly v jeho odvolání zmíněny a ani všechny okolnosti případu svědčící v jeho prospěch. Dle jeho přesvědčení se na tragických následcích nehody podepsalo i spoluzavinění poškozeného jakožto řidiče druhého vozidla. Navíc na jeho smrt mělo významný vliv i těžké sklerotické onemocnění věnčitých tepen. Otázku nutnosti jeho potrestání nepodmíněným trestem odnětí svobody, která má být z podnětu jeho dovolání řešena, považuje za otázku po právní stránce zásadního právního významu, proto by nemělo být dovolání odmítnuto.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně, aby Nejvyšší soud sám zrušil i rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a podle §265m odst. 1 tr. ř. mu vedle uložení trestu zákazu činnosti v odpovídající výši uložil i trest odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu na přiměřenou dobu.
K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je sice dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ve vztahu k výroku o trestu je však dovolání možno podat toliko v rozsahu vymezeném dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento dovolací důvod však dovolatel neuplatnil a nadto jím uvedené námitky pod žádný důvod dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. podřadit nelze. Pokud jde o dovlací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., pak toto ustanovení se vztahuje k vadám procesního charakteru a k případům, kdy byl dán některý důvod dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím. V uvedeném směru však dovolatel žádné námitky nevznáší, přičemž jeho dovolání bylo řádně projednáno a bylo o něm rozhodnuto. Ani v tomto případě tak uplatněné námitky žádnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. neodpovídají. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to k odstavci prvnímu.
K dovolacímu důvodu uplatněnému dovolatelem s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a slovně vyjádřený tak, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení, a to nesprávném posouzení ustanovení §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák. pokud jde o nepodmíněnost trestu odnětí svobody, uloženého mu soudem prvního stupně, je třeba uvést následující:
Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je přitom dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě.
Z charakteru dovolatelem uplatněné argumentace lze jednoznačně dovodit, že jeho námitky nesměřují proti právnímu posouzení skutku. Právním posouzením skutku se totiž rozumí jeho kvalifikace, příp. kvalifikace jiné okolnosti skutkové povahy podle příslušných ustanovení hmotného práva. Právní posouzení skutku pak spočívá v řešení otázek, zda popsaný skutek je vůbec trestným činem, a o který trestný čin podle příslušného ustanovení zvláštní části trestního zákona jde.
Jiným hmotně právním posouzením než posouzením skutku je zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního tak i jiných právních odvětví.
Teoreticky pak (jiné) hmotně právní posouzení zahrnuje i otázky ukládání trestu. Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm g) tr. ř. je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je pak významný vztah k ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem.
Systematickým výkladem tohoto ustanovení nelze než dojít k závěru, že v něm uvedený dovolací důvod je pokud jde o hmotně právní posouzení týkající se druhu a výměry uloženého trestu v soustavě dovolacích důvodů §265b odst. 1 tr. ř. dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud tedy má některá z osob oprávněných podat dovolání námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu, a nikoli prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Nelze tedy prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu (zejm. nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák.)
Výklad opačný /tj. že jiná pochybení soudu vztahující se k druhu a výměře uloženého trestu je možno namítat prostřednictvím jiných dovolacích důvodů ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., zejm. důvodu uvedeného v písm. g)/ by nezbytně vedl k závěru o nadbytečnosti zákonné úpravy dovolacího důvodu v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., což jistě nebylo legislativním záměrem zákonodárce. Pokud by zákonodárce měl v úmyslu umožnit dovolatelům podat dovolání i z jiných důvodů vztahujících se k druhu a výměře trestů, je zřejmé, že by tak učinil právě rozšířením vymezení zmíněného písm. h). Navíc je třeba říct, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem sloužícím k napravení skutečně zásadních a podstatných vad, pro které nemůže napadené rozhodnutí obstát a kdy na právní moci není možno trvat, neboť by to bylo ohrožením zákonného a spravedlivého rozhodování, přičemž v tomto smyslu je koncipován i předmětný dovolací důvod.
Ze shora uvedeného pak vyplývá i závěr Nejvyššího soudu, podle kterého za situace, kdy argumentace dovolatele obsažená v textu posuzovaného dovolání směřuje výlučně proti „nepřiměřené tvrdosti“ uloženého trestu, spatřované v jeho výměře a druhu /aniž by z ní současně bylo možné dovodit námitky ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř./, není naplněn žádný z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. a s ohledem na uložený trest ani §265b odst. 2 tr. ř. Platí totiž, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud tedy k části dovolání, vztahující se k dovolacímu důvodu, podle něhož napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení /s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm g) tr. ř./, musí konstatovat, že v textu dovolání konkrétními uplatněnými argumenty tento dovolací důvod naplněn nebyl, a proto je ve smyslu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání v této části podáno z jiného důvodu než povoluje zákon.
Jako druhý dovolací důvod obviněný uvedl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, neboť jeho odvolání nedůvodné nebylo. V rámci jeho specifikace (§265f odst. 1 tr. ř.) odkázal na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku ve smyslu citovaného zákonného ustanovení jsou taxativně vymezeny v příslušných ustanoveních trestního řádu upravujících řízení o stížnosti a odvolání. Podstata tohoto zákonem upraveného dovolacího důvodu je pak v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, na místo toho však opravný prostředek bez věcného přezkoumání odmítl nebo zamítl (např. jako opožděně podaný), aniž přitom byly splněny procesní podmínky pro takový postup. Smyslem dovolání prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném opravném řízení, které v rozporu se zákonem nebylo provedeno.
V posuzovaném případě však dovolatel nesplnění konkrétních procesních podmínek pro zamítnutí odvolání (stanovených v §253 tr. ř.) neuvádí. Nesplnění podmínek pro rozhodnutí (nikoli však procesních) spatřuje v podstatě ve ztotožnění se odvolacího soudu se závěry soudu prvního stupně ohledně výměry a druhu uloženého trestu odnětí svobody, neboť podle názoru dovolatele měl odvolací soud po věcném přezkoumání napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu zrušit. Ve skutečnosti tak není prostřednictvím citovaného dovolacího důvodu namítáno nesplnění procesních podmínek pro zamítnutí odvolání ze strany odvolacího soudu, ale nesprávnost jeho závěrů učiněných na základě věcného přezkoumání odvoláním napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení.
I k této části dovolání se tedy vztahuje již shora uvedený závěr, že z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno také v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch