ECLI:CZ:NS:2002:11.TDO.967.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 967/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2002 dovolání podané obviněným J. V., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 4 To 177/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 2 T 19/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 2. 2002, sp.zn. 2 T 19/2002, byl obviněný J. V. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost uhradit poškozené M. S., bytem B., Z. Ch. 725/8, okres T., na náhradě škody částku 3.500,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. V. odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 4 To 177/2002, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. ve výroku o náhradě škody zrušil. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak rozhodl tak, že podle §229 odst. 1 tr. ř. poškozenou M. S., bytem B., Z. Ch. 725/8, okres T., odkázal s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Opis tohoto usnesení byl doručen obviněnému dne 28. 6. 2002, jeho obhájci a Okresnímu státnímu zastupitelství v Teplicích shodně dne 27. 6. 2002.
Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 26. 8. 2002 dovolání. Rozhodnutí napadl v tom rozsahu, v němž zůstaly nezměněny výroky o vině a trestu z rozhodnutí soudu prvního stupně. Jako dovolací důvody uvedl jednak, že napadené rozhodnutí a jemu předcházející rozhodnutí soudu nalézacího spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a dále pak, že v napadeném rozhodnutí chybí výrok, zda se rozsudek soudu prvního stupně ruší či potvrzuje. Odkázal přitom na zákonná ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že v průběhu předchozího řízení nepopíral, že poškozeného nezl. J. S. uhodil, učinil tak však, jak opakovaně uváděl, z jiného důvodu, a to proto, že mu poškozený „chodil za holkou“. Nebylo také prokázáno, že by předmětná facka byla prostředkem k realizaci úmyslu obviněného zmocnit se cizí věci. Ze závěrů výsledků šetření nebylo potvrzeno, že by se obviněný byť jen pokoušel zmocnit se řetízku s přívěskem kříže ze žlutého kovu, který měl poškozený zavěšen na krku. Uvedený předmět byl trvale v dispozici poškozeného a obviněný se jej nikdy nepokoušel zmocnit. Současně namítl, že byl zbaven práva náležitého vyšetření trestného činu tím, že nebyla vyslechnuta jeho družka, a to k tomu, zda jím tvrzený motiv napadení poškozeného se zakládá na pravdě. Navíc v rámci dokazování nebyli obviněný ani poškozený dotázáni na oblečení poškozeného při incidentu, i když podle tvrzení obviněného byl oblečen tak, že nemohl být žádný řetízek ani viděn. Stejně tak soud ponechal bez povšimnutí časový rozdíl mezi útokem a vyhledáním lékařského ošetření poškozeným. Poukázal dále na to, že soud prvního stupně jako důkaz viny označil jeho předchozí odsouzení pro obdobnou trestnou činnost. Předchozí trestná činnost přitom nemůže být použita jako důkaz k prokázání viny, ale toliko jako jedna ze skutečností rozhodných pro posuzování druhu a výše trestu. Obviněný má proto zato, že v daném případě nebylo prokázáno jeho zavinění ve vztahu k trestnému činu mu kladenému za vinu, neboť nepoužil na poškozeného násilí v úmyslu zmocnit se jeho věci.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, jakož i jemu přecházející rozsudek Okresního soudu v Teplicích podle §265k tr. ř. zrušil a obviněného zprostil v plném rozsahu obžaloby.
K podanému dovolání se podrobně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. K argumentaci dovolatele, vztahující se k jím uplatněnému dovolacímu důvodu s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že s poukazem na tento dovolací důvod se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, ze kterých napadené rozhodnutí vychází. Dovolatel přitom zpochybňuje tu část skutkových zjištění, podle kterých se při útoku na poškozeného zmocnil řetízku ze žlutého kovu, a v této části brojí proti úplnosti provedeného dokazování a proti hodnocení důkazů soudy. Jde tak o námitky skutkového charakteru, které se nekryjí s formálně uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani s jiným dovolacím důvodem. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. konstatoval, že použitá argumentace nasvědčuje tomu, že dovolatel měl na mysli spíš dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. a toliko nereagoval na dílčí novelizaci provedenou zákonem č. 200/2002 Sb. Použitá argumentace je pak podle něj zjevně neopodstatněná, neboť trestní řád nezná druh rozhodnutí odvolacího soudu spočívající v „potvrzení“ rozsudku soudu prvního stupně, popř. některého jeho výroku (na rozdíl od o. s. ř.).
V případě částečného zrušení rozsudku soudu prvního stupně někdy odvolací soudy uvádějí ve výroku svého rozhodnutí formulaci, podle které „jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn“, popř. jinou formulaci se stejným obsahem. Povinnost uvést ve výroku takovouto formulaci však nevyplývá z žádného ustanovení trestního řádu a pokud v předmětné trestní věci takováto formulace ve výroku rozsudku uvedena není, nelze hovořit o chybějícím nebo neúplném výroku ve smyslu ust. §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné, a to, v souladu s ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení
§265b tr. ř., a to k odstavci prvnímu.
Pokud jde o dovolací důvod uplatněný dovolatelem s odkazem na zákonné ustanovení
§265b odst. 1 písm. g) tr. ř., k tomuto je třeba uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V tomto ustanovení ani v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném skutkovém zjištění.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak vyplývá z vyslovených námitek, podstata dovolání v této části spočívá na nesouhlasu obviněného ohledně dostatečnosti provedeného dokazování, hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně vymezení průběhu skutku a okolností významných pro posouzení znaků subjektivní stránky trestného činu. Takový závěr soudů je však závěrem skutkovým, který teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.
Nejvyšší soud tedy k části dovolání, vztahující se k dovolacímu důvodu, podle něhož napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku /s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm g) tr. ř./, musí konstatovat, že v textu dovolání konkrétními uplatněnými argumenty tento dovolací důvod naplněn nebyl, a proto je ve smyslu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání v této části podáno z jiného důvodu než povoluje zákon.
Shora konstatovaná vada dovolání je jedním ze samostatných důvodů, pro které je Nejvyšší soud povinen dovolání odmítnout /§265i odst. 1 písm. b) tr. ř./. K tomuto postupu dovolací soud přistoupí, pokud se uvedený důvod odmítnutí vztahuje k celému rozsahu dovolání. Jelikož tak tomu v tomto konkrétním případě není (viz. níže), je na místě toliko konstatovat, že Nejvyšší soud se částí dovolání vztahující se k vadně uplatněnému důvodu již dále nezabýval.
K řádnému uplatnění zákonem upraveného dovolacího důvodu došlo ve zbývající části dovolání, ve které je namítáno, že v napadeném rozhodnutí chybí výrok, zda se rozsudek soudu prvního stupně ruší či potvrzuje. Pokud však jde o související odkaz na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., v okamžiku podání dovolání, tedy dne 26. 8. 2002, již byla v účinnosti novela trestního řádu, provedená zákonem č. 200/2002 Sb., která zaměnila a částečně doplnila text dovolacích důvodů, uvedených do účinnosti zmíněné novely v §265b odst. 1 písm. k) a l) tr. ř. Z citace zákonného vymezení původního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (před novelou provedenou zákonem č. 200/2002 Sb.) v podaném dovolání i z jeho obsahu je zřejmé, že obviněný opírá své dovolání vedle důvodu uvedeného pod písm. g) citovaného ustanovení také o důvod, který je nyní obsažen v ustanovení §265b
odst. 1 písm. k) tr. ř. /nikoli v písm. l) tohoto ustanovení/.
Nejvyšší soud však, aniž by provedl přezkum ve smyslu §265i odst. 3, 4 tr. ř., dospěl k závěru, že dovolání je v této části zjevně neopodstatněné. Zcela se přitom ztotožnil s argumentací obsaženou ve vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství.
Jako jedno z rozhodnutí odvolacího soudu následující po přezkumu ve smyslu §254 tr. ř. přichází v úvahu zrušení napadeného rozsudku soudu prvního stupně, mimo jiné za splnění podmínek §258 odst. 1 písm. a) až f) tr. ř. Podle §258 odst. 2, věty před středníkem, tr. ř. pak jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od ostatních, zruší odvolací soud rozsudek jen v této části. Tak tomu bylo i v případě napadeného rozhodnutí krajského soudu, kde došlo k zrušení toliko jedné z oddělitelných částí prvostupňového rozhodnutí. Námitka dovolatele o chybějícím výroku, zda se prvostupňové rozhodnutí ruší, je tak logicky zcela lichá. Pokud jde o případně chybějící opačný výrok o „potvrzení“ rozhodnutí soudu prvního stupně, tak takový způsob rozhodnutí, resp. výroku odvolacího soudu trestní řád neupravuje.
Vzhledem k výše uvedeným závěrům Nejvyšší soud dovolání obviněného pro jeho zjevnou neopodstatněnost v části, ve které bylo podáno z důvodu uvedeného v §265b tr. ř., podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s §265r odst. 1
písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. prosince 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch