ECLI:CZ:NS:2002:11.TVO.52.2002.1
sp. zn. 11 Tvo 52/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. 8. 2002 stížnost obviněného Ing. J. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 7. 2002, sp. zn. 4 To 51/02, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného Ing. J. P. z a m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 4. 2002, sp. zn. 33 T 17/2000, byl obviněný Ing. J. P. uznán vinným pokračujícím trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dohledem. Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla uložena povinnost zaplatit poškozenému L. V. na náhradu škody částku 390.000,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání a trestní věc se v současné době nachází ve stadiu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Praze.
Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 11. 2000, sp. zn. 33 T 17/2000, bylo podle §72 odst. 2 tr. řádu rozhodnuto, že se obviněný Ing. J. P. propouští z vazby na svobodu s tím, že podle §73a odst. 1 tr. řádu soud přijímá peněžitou záruku 200.000,- Kč, kterou složila manželka obviněného Mgr. L. P.
Podáním ze dne 17. 5. 2002 požádala manželka obviněného Mgr. L. P. o zrušení peněžité záruky s odůvodněním, že důvod vazby u jejího manžela již pominul.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 7. 2002, sp. zn. 4 To 51/02, podle §73a odst. 4 tr. řádu návrh manželky obviněného Mgr. L. P. zamítl.
Proti tomuto usnesení podal obviněný Ing. J. P. stížnost, v níž vpodstatě shodně jako jeho manželka Mgr. L. P. poukazuje na neexistenci vazebního důvodu podle §67 písm. c) tr. řádu. Navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno, a aby bylo vyhověno návrhu manželky Mgr. L. P. na zrušení peněžité záruky.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i v řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Obviněný byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 23. 1. 2000, sp. zn. Nt 107/2000 z důvodů uvedených v ustanovení §67 odst. 1 písm. b), později byl ve vazbě jen z důvodů uvedených v ustanovení §67 odst. 1 písm. c) tr. řádu. Tento důvod vazby byl příčinou omezení osobní svobody obviněného až do rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 11. 2000, kterým byla přijatá peněžitá záruka uznána jako dostatečná náhrada tohoto vazebního důvodu. Pokud po propuštění z vazby plní obviněný podmínky trestního řízení, dochází řádně k hlavnímu líčení, zdržuje se na uvedené adrese, apod., naplňuje tím vpodstatě jen účel peněžité záruky. Z hlediska další důvodnosti přijaté peněžité záruky, je proto třeba posuzovat, zda by při jejím případném nepřijetí byla stále vazba obviněného na místě. Při posuzování této skutečnosti není důležité jen hodnocení současného chování obviněného, ale především stav na němž byla důvodnost vazby založena. Obviněný je stíhán pro rozsáhlou majetkovou trestnou činnost a podle rozsudku Krajského soudu v Plzni se měl trestné činnosti dopustit více skutky. Na hrozbě možného opakování trestné činnosti se zatím nic nezměnilo, a proto je třeba i dál trvat na účinných zárukách, proto je také peněžitá záruka i nadále nutná. V tomto směru se Nejvyšší soud zcela shoduje s napadeným usnesením a v podrobnostech na ně proto může plně odkázat. Trestní řízení proti obviněnému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení zjištěny nebyly.
Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. srpna 2002
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera