ECLI:CZ:NS:2002:11.TVO.71.2002.1
sp. zn. 11 Tvo 71/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2002 stížnost obviněného M. O., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 3 To 180/2002, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. a) tr. řádu se stížnost obviněného M. O. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 16. 8. 2002, sp. zn. 53 T 1/2002, byl obviněný M. O. uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání a trestní věc se v současné době nachází ve stadiu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Olomouci.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 23. 8. 2002, sp. zn. 53 T 1/2002, byla podle §72 odst. 3 tr. řádu zamítnuta žádost obviněného M. O. o propuštění z vazby.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost a navrhl, aby byl propuštěn z vazby na svobodu, případně, aby byla vazba nahrazena písemným slibem.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. 10. 2002, sp. zn. 3 To 180/2002, podle §72 odst. 3 tr. řádu stížnost obviněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc zamítl, podle §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu a contrario nepřijal písemný slib a podle §71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu ponechal obviněného i nadále ve vazbě. Obviněného přitom poučil, že proti výrokům o nepřijetí písemného slibu a ponechání ve vazbě může podat stížnost k Nejvyššímu soudu.
Na základě tohoto poučení podal obviněný proti výrokům o nepřijetí písemného slibu a ponechání ve vazbě stížnost, neboť je toho názoru, že další trvání vazby již není nezbytné a navrhl proto zrušení napadeného usnesení a propuštění z vazby.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadených výroků i řízení, které jim předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Obviněný se řídil nesprávným poučením. Vrchní soud v Olomouci rozhodoval jako věcně i místně příslušný orgán k přezkoumání usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 23. 8. 2002, sp. zn. 53 T 1/2002, v druhém stupni, kterým byla podle §72 odst. 3 tr. řádu zamítnuta žádost obviněného o propuštění z vazby. Jako orgán druhého stupně přitom postupem podle §147 odst. 1 tr. řádu nepřezkoumává z podnětu podaného opravného prostředku napadené usnesení pouze z hlediska důvodnosti další vazby obviněného, ale i z hlediska institutů, kterými by bylo možno vazbu nahradit. Pokud tak vrchní soud, byť z podnětu stížnosti obviněného, učinil, nejednal tak jako soud prvního stupně, ale jako soud, který ve druhém stupni rozhoduje a důvodnosti další vazby obviněného a vylučuje přitom současně jakoukoliv možnost jejího nahrazení jiným zajišťovacím opatřením. Vrchní soud toto rozhodnutí učinil jako orgán oprávněný projednat stížnost obviněného, tedy orgán druhého stupně, a proto proti tomuto rozhodnutí není přípustný další řádný opravný prostředek.
Krajský soud v Ostravě – pobočka Olomouc a Vrchní soud v Olomouci v projednávané věci dospěly k závěru, že další vazba obviněného M. O. je důvodná, v dosavadním řízení neshledaly žádné průtahy a své rozhodnutí náležitým způsobem zdůvodnily. Za tohoto stavu bylo nadbytečné, aby Vrchní soud v Olomouci podle §71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu o ponechání obviněného ve vazbě znovu rozhodoval. Pokud tak činil, projednával a rozhodoval dvakrát v téže věci. Poprvé podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako soud druhého stupně, podruhé podle §71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu jako soud prvního stupně. Rozhodnutí podle §72 odst. 3 tr. řádu má stejný smysl, jako rozhodnutí podle §71 odst. 4, 6 tr. řádu. U Vrchního soudu v Olomouci, který z podnětu obviněného přezkoumával postup Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc podle §72 odst. 3 tr. řádu, proto nemohla skončit doba trvání vazby podle §71 odst. 4, 6 tr. řádu, rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci naopak nová lhůta podle tohoto ustanovení začíná běžet a nebyl zde proto důvod rozhodovat o dalším trvání vazby podle §71 odst. 7 tr. řádu. Pokud Vrchní soud v Praze podle §71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu rozhodl, jde o postup, který nebyl namístě, stejně tak jako nebylo správné poučení o opravném prostředku.
Pokud se obviněný řídil poučením vrchního soudu, řídil se nesprávným poučením, a nebylo možné s jeho stížností naložit jinak, než ji jako nepřípustnou zamítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera