ECLI:CZ:NS:2002:11.TVO.9.2002.1
sp. zn. 11 Tvo 9/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 2. 2002 stížnost obviněných E. O., A. Ch., a A. T., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 2001, sp. zn. 2 Ntv 35/01, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost všech obviněných z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2000, sp. zn. 43 T 2/2000, byli obvinění E. O., A. Ch. a A. T. uznáni vinnými pokusem trestného činu vydírání podle §8 odst. 1 tr. zák. k §235 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., přičemž obviněný A, T. byl uznán vinným jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. Za to byli odsouzeni obviněný T. za použití §42 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti let s výkonem ve věznici se zvýšenou ostrahou, obviněný O. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let s výkonem ve věznici s ostrahou a obviněný Ch. k trestu odnětí svobody v trvání devíti let s výkonem ve věznici se zvýšenou ostrahou. Současně bylo podle §228 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto o povinnosti obviněných nahradit rukou společnou a nerozdílnou poškozenému V. B. škodu ve výši 852.000,- Kč, kdy podle §229 odst. 2 tr. řádu byl tento poškozený odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku podali všichni obvinění odvolání, nachází se věc ve stadiu řízení před Vrchním soudem v Praze.
Obvinění byli vzati do vazby usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 7. 1999, sp. zn. Nt 2317/99, z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. řádu s tím, že vazba u nich započala dne 22. 7. 1999. V současné době je obviněný O. ve vazbě z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a) tr. řádu a obvinění Ch. a T. z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), c) tr. řádu. Trvání vazby bylo obviněným opakovaně prodlouženo, naposledy usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 2001, sp. zn. 2 Ntv 35/01, a to do 17. 1. 2002.
Proti tomuto usnesení podali všichni obvinění v zákonné lhůtě stížnost, kterou odůvodňují v podstatě shodně poukazem na neexistující důvody vazby. Navrhují, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a oni byli propuštěni z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud z podnětu podaných stížností přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost žádného z obviněných není důvodná.
Proti všem obviněným je vedeno trestní stíhání pro zvlášť závažnou trestnou činnost. Toto stíhání se v době vydání napadeného rozhodnutí nacházelo ve stadiu řízení před odvolacím soudem. Charakter trestné činnosti a dosavadní způsob života obviněných i nadále opodstatňují důvodnost vazby ve smyslu §67 písm. a) tr. řádu a u obviněných Ch. a T. také podle písm. c) uvedeného ustanovení.
Nejvyšší soud se zcela shoduje s důvody, které v napadeném usnesení podrobně rozvedl vrchní soud. Totéž ovšem platí i o zdůvodnění, proč se trestní stíhání nepodařilo skončit ani v prodloužené lhůtě, přičemž na tomto místě je třeba zdůraznit, že žádné průtahy v řízení nebyly při postupu soudu zjištěny. Pokud tedy Vrchní soud v Praze vazbu obviněných znovu prodloužil, není tomuto postupu ve smyslu §71 tr. řádu možno nic vytknout.
Ačkoli s ohledem na novelu trestního řádu a trestního zákona došlo s účinností od 1. ledna 2002 ke změně trvání vazby, případně i právní kvalifikace majetkových trestných činů ve vztahu k obviněným, nemají tyto změny pro postavení obviněných po dobu vazebního stíhání zásadní význam. Obvinění jsou ve vazbě od 22. 7. 1999, přičemž soudní vazba jim započala dnem 17. 1. 2000. Vrchní soud přitom o prodloužení vazby všech obviněných rozhodoval za účinnosti trestního řádu před novelou.
Za tohoto stavu se Nejvyšší soud ztotožnil s výrokem napadeného usnesení a stížnost všech obviněných jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 18. února 2002
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera