ECLI:CZ:NS:2002:11.TZ.293.2001.1
sp. zn. 11 Tz 293/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 19. února 2002 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Stanislava Rizmana stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného K. Š., proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 1. 2000, sp. zn. 29 T 7/2000, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. takto:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 1. 2000, sp. zn. 29 T 7/2000, a v řízení, jež mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §35 odst. 2 tr. zák. a §314e odst. 4 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněného K. Š.
Tento trestní příkaz se zrušuje . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 10 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 1. 2000, sp. zn. 29 T 7/2000, byl obviněný K. Š. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. a odsouzen za použití §314e odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, přičemž podle ustanovení §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Uvedený trestný čin obviněný K. Š. spáchal tím, že dne 17. 11. 1999 kolem 15.00 hodin v P., v obchodním domě OBI odcizil dva kusy bezpečnostního kování, čímž způsobil poškozené firmě K., k. s. škodu v celkové výši 3.180,- Kč. Uvedeného jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 7 T 75/96, ze dne 5. 6. 1996 byl odsouzen pro trestný čin podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a trest vykonal dne 8. 5. 1997 a dále rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 2 T 75/98, ze dne 9. 6. 1998 pro trestný čin podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku.
Trestní příkaz byl doručen obviněnému Š. dne 13. 7. 2000 a nabyl právní moci dne 22. 7. 2000.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona ministr spravedlnosti České republiky. Poukázal v ní na skutečnost, že obviněný byl v době mezi vydáním trestního příkazu a jeho doručením odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 5. 2000, sp. zn. 2 T 156/99, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců nepodmíněně. Podle názoru ministra spravedlnosti tím, že trestní příkaz byl doručen až po tomto odsouzení, došlo k tomu, že jím byl porušen zákon v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., neboť vzhledem k opožděnému doručení trestního příkazu měl být v této věci uložen souhrnný trest vzhledem k stavu souhrnnosti mezi trestem, který jím měl být uložen a trestem, uloženým rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ve věci sp. zn. 2 T 156/99. Kromě toho mělo být nařízeno hlavní líčení a věc rozhodnuta rozsudkem, neboť i předchozí věc Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 2 T 156/1999 byla vyřízena rozsudkem. Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhuje, aby Nejvyšší soud po vyslovení porušení zákona v uvedeném směru napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud na podkladě této stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. napadený trestní příkaz, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 5. 2000, sp. zn. 2 T 156/99, byl obviněný K. Š. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců nepodmíněně s tím, že pro jeho výkon se zařazuje do věznice s ostrahou. Zároveň byl vysloven trest pobytu na území hlavního města Prahy na dobu 2 let. Zároveň byl zrušen výrok o trestu 1 roku odnětí svobody nepodmíněně z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 10. 1999, sp. zn. 3 T 117/99, a výrok o souhrnném trestu 17 měsíců odnětí svobody nepodmíněně, uloženém rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 4. 2000, sp. zn. 3 T 107/99. Rozsudek nabyl právní moci dne 16. 5. 2000.
Uvedený trestný čin spáchal obviněný K. Š. tím, že dne 10. 10. 1999 ve 13.00 hodin v prostoru OD Tesco v P. vzal z volného prodeje 2 kusy nábytkového kování v hodnotě 3.358,- Kč ku škodě OD Tesco a prošel kolem pokladny bez placení, zde byl zadržen a zboží vráceno do prodeje, přičemž jednání se dopustil, přestože byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 2 T 75/98 ze dne 9. 6. 1998 odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák.
Pro úplnost je třeba dodat, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 10. 1999, sp. zn. 3 T 117/99, a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 4. 2000, sp. zn. 3 T 107/99, byl obviněný uznán vinným vždy trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., které spáchal zcela obdobným způsobem jako v ostatních dvou popsaných případech, a to dne 1. 6. 1999 a 31. 7. 1999. Ve všech případech trestné činnosti mu bylo sděleno obvinění ten den, kdy se skutku dopustil.
Za uvedených okolností lze plně souhlasit se stížností pro porušení zákona, že v důsledku opožděně doručeného trestního příkazu byl tímto trestním příkazem z objektivních důvodů porušen zákon v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. Podle tohoto ustanovení soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v ustanovení §35 odst. 1 tr. zák. (o úhrnném trestu), jestliže odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Přitom trestní příkaz má účinky spojené s vyhlášením odsuzujícího rozsudku až okamžikem jeho doručení obviněnému (§314e odst. 5 tr. ř.). Jinými slovy trestní příkaz byl vydán správně v době, kdy přicházelo v úvahu jen uložení trestu samostatného, neboť u obviněného nebyl ještě vyhlášen rozsudek za jiný jeho trestný čin, ale doručen obviněnému (s účinky spojené s vyhlášením rozsudku) byl v době, kdy již bylo nutné ukládat trest souhrnný. Ostatně bylo to také za situace, kdy trestní příkaz nelze vydat, jestliže má být uložen souhrnný trest a předchozí trest byl uložen rozsudkem [§314e odst. 4 písm. d) tr. ř.]. Přitom k takovému porušení zákona se soud v době doručování trestního příkazu nemohl vyhnout, neboť vydaný trestní příkaz je nutno doručit, a to bez ohledu na skutečnost, že mezitím došlo ke změně situace ohledně ukládání trestu. Jde o důsledek popsané právní úpravy trestního příkazu a takto objektivně vzniklé porušení zákona lze napravit jen cestou mimořádného opravného prostředku - stížnosti pro porušení zákona. Soudy vzniku této situace mohou předcházet jen důsledným postupem při rychlém doručování trestního příkazu s využitím všech možností, které jim pro to trestní řád dává.
Nejvyšší soud proto vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl v neprospěch obviněného K. Š. porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2 tr. zák. a §314e odst. 4 písm. d) tr. ř., tento trestní příkaz zrušil a Obvodnímu soudu pro Prahu 10 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 19. února 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch