ECLI:CZ:NS:2002:11.ZP.2.2002.1
sp. zn. 11 Zp 2/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve veřejném zasedání dne 14. května 2002 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Stanislava Rizmana o opravných prostředcích Mgr. A. Z., státního zástupce, a okresního státního zástupce v Olomouci JUDr. M. Š., proti rozhodnutí kárného senátu státního zastupitelství při Nejvyšším státním zastupitelství v Brně ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. K 108/2001, takto:
Rozhodnutí kárného senátu státního zastupitelství při Nejvyšším státním zastupitelství v Brně ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. K 108/2001, se zrušuje a věc se vrací tomuto senátu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve věci kárného řízení proti státnímu zástupci Mgr. A. Z., které bylo zahájeno návrhy okresního státního zástupce v Olomouci, sp. zn. Spr 717/2001, ze dne 29. 10. 2001, ministra spravedlnosti, č. j. 228/01pers. SZ, ze dne 13. 12. 2001 a vrchního státního zástupce v Olomouci, sp. zn. 4 Spr 118/2001, ze dne 21. 12. 2001, rozhodl kárný senát státního zastupitelství při Nejvyšším státním zastupitelství v ústním jednání konaném dne 30. ledna 2002 v Brně svým rozhodnutím tak, že Mgr. A. Z. je vinen závažným kárným proviněním podle §27 odst. 2 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, §2 odst. 2 zák. č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů, za užití §31 odst. 1, odst. 2 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Za to mu uložil kárné opatření podle §3 odst. 3 písm. c) zák. č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů, za užití §31 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů – přeložení na Okresní státní zastupitelství v P.
Uvedeného závažného kárného provinění se podle zjištění kárného senátu státního zastupitelství dopustil tím, že dne 4. 9. 2001 kolem 18.10 hod. v O. na místní komunikaci u křižovatky s ulicí L. řídil vozidlo Opel Corsa, ačkoliv v jeho krvi bylo nejméně 1,95 g/kg alkoholu, vyjel od pravého okraje vozovky, čímž způsobil střet s vozidlem Renault Megane Scenic, řízené R. H., nerespektoval pokyny přivolané hlídky zásahové skupiny oddělení hlídkové služby Policie České republiky v Olomouci, ve složení nstržm. D. H. a nstržm. P. K., kterou na místo dopravní nehody přivolal R. H. a která tam konala úkony podle zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, prohlašoval, že je státním zástupce, prokazoval se služebním průkazem státního zástupce a vyhrožoval policistům, že je „dostane z uniformy“ a že svého postupu budou litovat, následně hodlal z místa dopravní nehody odjet, v čemž mu hlídka musela zabránit přehrazením cesty služebním vozidlem.
Proti tomuto rozhodnutí podal Mgr. A. Z. opravný prostředek, v jehož odůvodnění uvedl:
Ve výroku o vině ničeho nenamítám, ke svému jednání jsem se doznal, litoval jej a poukazoval na to, že šlo o mimořádné vybočení v souvislosti s oslavou mých 50 narozenin. Svůj opravný prostředek směřuji do uloženého kárného opatření, neboť mám za to, že přeložení na Okresní státní zastupitelství v P. je pro mne nepřiměřeně přísné.
Domnívám se, že kárný senát při výběru zastupitelství, na které přichází v úvahu moje přeložení, postupoval vůči mé osobě nepřiměřeně přísně, když mne zařadil na Okresní státní zastupitelství v P. Mohl volit okresní státní zastupitelství v působnosti Krajského státního zastupitelství v O., kde je rovněž výrazná potřeba státních zástupců. Mám za to, že pokud kárný senát rozhodl o přeložení na konkrétní státní zastupitelství, rozhodl předčasně, neboť si měl vyžádat k eventualitě přeložení stanoviska státních zastupitelství, která přichází v úvahu, a to i vyšších složek státních zastupitelství, která vedou osobní agendu jednotlivých státních zástupců.
Proti výše citovanému rozhodnutí kárného senátu státního zastupitelství při Nejvyšším státním zastupitelství podal opravný prostředek i okresní státní zástupce v Olomouci JUDr. M. Š. V jeho odůvodnění mj. uvedl:
Neztotožnil jsem se s uloženým kárným opatřením. Mám za to, že přeložení na několik set kilometrů vzdálené Okresní státní zastupitelství v P., a to vzhledem k místu trvalého bydliště Mgr. A. Z., je nepřiměřeně přísné opatření, a to navíc v období, kdy není dobrá situace v personálním obsazení jednotlivých státních zástupců i v rámci Severomoravského kraje. Z posledních publikovaných přehledů je patrno, že kritická situace, pokud se týče obsazení státními zástupci, je i u Okresního státního zastupitelství v O. a Okresního státního zastupitelství v P. Realizací kárného opatření by se v případě přeložení na Okresní státní zastupitelství v P. snížil počet státních zástupců v Severomoravském kraji, což by činilo problémy vzhledem k nárůstu úkolů státních zastupitelství po novele tr. řádu. Z tohoto důvodu měl kárný senát při Nejvyšším státním zastupitelství v Olomouci zjistit i personální situaci v rámci Severomoravského kraje, případně personální situaci v rámci státních zastupitelství spadajících pod působnost Vrchního státního zastupitelství v Olomouci.
Současně dávám na zvážení odvolacímu orgánu, zda kárný senát při Nejvyšším státním zastupitelství v Olomouci užil správnou kvalifikaci jednání Mgr. A. Z., který se měl dopustit závažného kárného provinění podle §27 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, §2 odst. 2 zákona č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů, za použití §31 odst. 1, odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Při hodnocení přitěžujících i polehčujících okolností je nutno vzít v potaz, že Mgr. A. Z. není osobou, která by zneužívala alkoholické nápoje, taktéž v rámci plnění služebních povinností nejsou k jeho osobě žádné vážnější výhrady, dosud nebyl postižen žádným stupněm kárného opatření a jedná se tedy o jeho první mimořádné vybočení. Je nutno vzít v úvahu i tu skutečnost, že po příjezdu skupiny Dopravního inspektorátu Policie České republiky v Olomouci, která byla na místo následně přivolána, se Mgr. A. Z. zcela dobrovolně podrobil dechové orientační zkoušce na alkohol a následnému lékařskému vyšetření. Tyto shora uvedené skutečnosti je nutno vyhodnotit jako výrazné polehčující okolnosti. Mám za to, že jeho jednání by bylo možno i posoudit jako kárné provinění podle §24 odst. 1 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, v platném znění, a uložit mu mírnější kárné opatření, odpovídající závažnosti jeho jednání.
Nejvyšší soud České republiky, jehož pravomoc k rozhodnutí o těchto opravných prostředcích vyplývá z §30 odst. 2 zákona o státním zastupitelství, projednal v souladu s dispoziční zásadou (srov. §250l odst. 2 písm. a) a §250h odst. 1 o. s. ř.) rozhodnutí kárného senátu státního zastupitelství. K tomu je třeba uvést, že sice v době rozhodování Nejvyššího soudu byly již platné a účinné nové předpisy upravující kárné řízení ve věcech státních zástupců (zákon č. 14/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 283/1993, o státním zastupitelství, a zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců), avšak podle §31 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., jenž je v těchto věcech určující normou, se kárná řízení neskončená do dne nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních předpisů. Po provedení řízení podle dosavadních předpisů shora citovaných dospěl Nejvyšší soud k následujícím závěrům:
Především, pokud jde o právní posouzení skutku, jehož zjištění nebylo opravnými prostředky napadáno, se Nejvyšší soud plně ztotožňuje s kárným senátem státního zastupitelství. Lze plně souhlasit s argumenty napadeného rozhodnutí, kterými je odůvodněn závěr, že u kárného provinění, jehož se Mgr. Z. dopustil, lze dovodit zvýšený stupeň škodlivosti ve smyslu ustanovení §2 odst. 2 zák. č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů. Podstatné zejména je, že svým jednáním vůči zasahujícím policistům porušil velmi významnou povinnost, plynoucí z jeho postavení státního zástupce, spočívající v povinnosti vystříhat se především jakéhokoli zneužití své funkce k prosazování svých osobních zájmů. Způsob porušení uvedené povinnosti byl skutečně takový, že při vyšší intenzitě (pokud by jednal z větší důsledností) mohl naplňovat znaky návodu k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §10 odst. 1 písm. b), §158 odst. 1 písm. c) tr. zák., neboť vlastně policisty vyzýval, aby v jeho případě s ohledem na jím zastávanou funkci státního zástupce nesplnili povinnost vyplývající z jejich pravomoci. V tomto směru tedy nelze námitkám proti takovému právnímu posouzení skutku uvedeným v opravnému prostředku okresního státního zástupce v Olomouci JUDr. M. Š. přisvědčit.
Souhlasit však lze s oběma opravnými prostředky, pokud jde o námitky směřující do uloženého kárného opatření.
Kárný senát odůvodnil přeložení Mgr. A. Z. k Okresnímu státnímu zastupitelství v P. pouze odkazem na zjištění, na kterém okresním státním zastupitelství v České republice je nejtíživější stav, pokud jde o obsazení pracoviště státními zástupci. Ze smyslu institutu kárného řízení však podle názoru Nejvyššího soudu vyplývá, že účelem kárného opatření je zejména odradit státního zástupce od páchání kárných provinění, vychovat jej k tomu, aby plnil řádně své povinnosti státního zástupce a tím působit výchovně i na ostatní státní zástupce (srov. přiměřeně např. účel trestu, jak je stanoven v §23 trestního zákona). Takový účel však může plnit jen kárné opatření, které odpovídá také poměrům státního zástupce a nezasahuje nepřiměřeně a neúčelně do jeho života. V případě ukládání kárného opatření záležícího v přeložení na jiné okresní státní zastupitelství měl kárný senát zvažovat i okolnosti, které se týkají uvedených otázek. Přitom vzhledem ke značné vzdálenosti státního zastupitelství v P. od bydliště obviněného a jeho rodiny může skutečně být uložené kárné opatření nepřiměřeným trestem. Kárný senát se tedy při ukládání kárného opatření nezabýval všemi okolnostmi případu podstatnými pro toto rozhodnutí a v tomto směru je jeho rozhodnutí v rozporu se zákonem.
To byl důvod, pro který Nejvyšší soud podle §250q o. s. ř. rozsudkem zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil kárnému senátu k dalšímu řízení. K tomu je třeba poznamenat, že uvedené ustanovení nedává možnost soudu rozhodujícímu o opravném prostředku v podobných případech napadené rozhodnutí zrušit jen částečně, nebo v části potvrdit a v části zrušit, a to ani tehdy, jestliže účastník řízení v rozhodnutí ponechal některé výroky opravným prostředkem nedotčené.
V novém řízení bude kárný senát státního zastupitelství postupovat ve smyslu ustanovení §31 odst. 1 zák. č. 7/2002 Sb. podle předpisů platných před účinností tohoto zákona (dokončí kárné řízení podle dosavadních předpisů) a v souladu s vytknutými nedostatky zohlední při ukládání kárného opatření všechny okolnosti, které jsou pro tento postup rozhodné. Podle §250r o. s . ř. je přitom vázán právním názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným v tomto jeho rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§250s o. s. ř.).
V Brně dne 14. května 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch