ECLI:CZ:NS:2002:11.ZP.31.2001.1
sp. zn. 11 Zp 31/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl bez jednání v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Stanislava Rizmana a soudců JUDr. Karla Hasche a JUDr. Antonína Draštíka dne 27. září 2002 o opravném prostředku přípravného výboru na registraci politické strany s názvem Národní strana, složeného z P. S. (zmocněnce), Mgr. P. E. a J. L. proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 17. července 2001, č. j. VS-3640/SDR/1-2001, takto:
Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 17. července 2001, č. j. VS-3640/SDR/1-2001, se zrušuje .
Ministerstvo vnitra je povinno uhradit přípravnému výboru na registraci politické strany s názvem Národní strana na nákladech řízení 1.000,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
Opravným prostředkem se přípravný výbor na registraci politické strany s názvem Národní strana, jehož jménem jedná jeho zmocněnec, P. S., bytem T. P.- M. S., domáhá u Nejvyššího soudu zrušení rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 17. července 2001, č. j. VS-3640/SDR/1-2001, jímž se registrace politické strany s názvem Národní strana odmítá.
Ze spisu Ministerstva vnitra č. j. VS-3640/SDR/1-2001, jenž si Nejvyšší soud vyžádal, z opravného prostředku a jeho příloh bylo Nejvyšším soudem zjištěno následující:
O návrhu na registraci politické strany s názvem Národní strana ze dne 13. června 2001 rozhodlo Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 17. července 2001, č. j. VS-3640/SDR/1-2001. Odmítnutí registrace předmětné politické strany odůvodnilo poukazem na rozpor programových cílů navrhované politické strany, jež předpokládají mimo jiné jejich naplnění prostřednictvím uplatnění vůle národa, s principy rovnosti a vyloučení diskriminace dle čl. 1, čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), čl. 2 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 2 odst. 2 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a čl. 2 Všeobecné deklarace lidských práv.
V opravném prostředku do uvedeného správního rozhodnutí jsou obsaženy dva základní argumenty, brojící proti jeho důvodnosti. Prvním je skutečnost, že dle přípravného výboru mezi programové cíle strany patří prosazení prvků přímé demokracie, zejména referenda, neboť, dle stanov, „jen v takovém systému může být plnohodnotně uplatněna vůle národa“. Argumentem dalším je chápání pojmu národ, jímž navrhovatelé rozumí „historicky vzniklou a dlouhodobě utvářenou společnost lidí, která se zformovala na základě blízkých podmínek a nesčetného množství okolností“, mezi než zejména patří „společně obývané, geograficky vymezené území, jazyková jednota, tradice, společná historická a dějinná paměť“, přičemž dle jejich přesvědčení „národem se již od doby Velké francouzské revoluce, kdy byl tento pojem poprvé uplatněn v novodobém smyslu, rozumí lid, tj. úhrn občanů, který je chápán jako přirozený rámec politického společenství a přirozený nositel suverenity“. Význam politických stran v demokratické společnosti pak spatřují v reprezentaci vůle určitých skupin občanů, tj. v reprezentaci vůle „části národa“.
K výzvě Nejvyššího soudu, adresované Ministerstvu vnitra, vyjádřit se k opravnému prostředku, přípisem ze dne 6. června 2002 Ministerstvo vnitra sdělilo, že z důvodu uvedeného v rozhodnutí o odmítnutí registrace Národní strany navrhuje, aby Nejvyšší soud předmětné rozhodnutí potvrdil.
Podle §250f odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve vztahu k §250l odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud může předmětnou věc rozhodnout bez jednání rozsudkem, pokud s tím účastníci souhlasí. K výzvě Nejvyššího soudu přípisem ze dne 21. srpna 2002 P. S., zmocněnec přípravného výboru pro registraci politické strany s názvem Národní strana, a přípisem ze dne 29. srpna Ministerstvo vnitra s uvedeným postupem vyjádřili souhlas.
Nejvyšší soud, jehož pravomoc k přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí vyplývá z §8 odst. 5 zák. č. 424/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dospěl po provedeném řízení k závěru, že jsou dány důvody pro zrušení opravným prostředkem napadeného rozhodnutí.
Dle §6 odst. 2 písm. b) zákona o politických stranách a politických hnutích součástí návrhu na registraci politické strany musí být i stanovy, jež kromě jiných náležitostí musí obsahovat i programové cíle politické strany. Základní rámec pro posouzení podmínek registrace pak představuje §4 uvedeného zákona, jenž kromě jiných podmínek vyžaduje demokratickou povahu stanov.
Dle čl. 3 stanov Národní strany „Národní strana je stranou vlasteneckého zaměření, převážně se orientující na konzervativismus a národní tradicionalismus. Národní strana prosazuje prvky „přímé demokracie“, zejména referendum, neboť jen v takovém systému může být plnohodnotně uplatněna vůle národa.“ Dle stejného článku stanov: „V ekonomické oblasti Národní strana požaduje dokončení privatizace a zastavení výprodeje českého majetku do zahraničí.“
Pojem národ je v evropském politickém myšlení chápán ve dvojím smyslu. Prvním je jeho chápání ve významu občanského stavu, příslušnosti ke státu (Emmanuel-Joseph Sieyés), druhým je pak jeho chápání ve významu etnickém (Johann Gottlieb Fichte). Rozhodnutí Ministerstva vnitra o odmítnutí registrace politické strany Národní strana interpretuje programové cíle ve v druhém z naznačených významů pojmu národ, a to v jeho možných nedemokratických důsledcích, ohrožujících principy rovnosti a vyloučení diskriminace. V řízení o registraci politické strany ale naplnění těchto hledisek vyžaduje na straně Ministerstva vnitra konkrétní zdůvodnění a nikoli povšechný odkaz na ústavně chráněné hodnoty.
V posuzované věci, vycházeje z naznačených obecných úvah, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že Ministerstvo vnitra odmítlo registraci politické strany s odůvodněním, postrádajícím dostatečný stupeň konkrétnosti, když v daném případě stanovy politické strany s názvem Národní strana při vymezení jejích programových cílů neobsahují dostatečně určitá ustanovení, jež by z hlediska sledovaných cílů a zamýšlených prostředků jejich dosahování posuzované politické strany opodstatňovala závěr o jejich rozporu s principy rovnosti a vyloučení diskriminace dle čl. 1, čl. 3 odst. 1 Listiny, čl. 2 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 2 odst. 2 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a čl. 2 Všeobecné deklarace lidských práv.
Pro uvedené Nejvyšší soud rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 17. července 2001, č. j. VS-3640/SDR/1-2001, zrušil.
Z hlediska právních účinků tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud odkazuje na ustanovení §8 odst. 6 zákona o politických stranách a politických hnutích, dle něhož pravomocné rozhodnutí soudu, kterým se ruší rozhodnutí ministerstva o odmítnutí návrhu na registraci, tuto registraci nahrazuje.
Ohledně nákladů řízení bylo Ministerstvo vnitra uznáno povinným uhradit dle §250k odst. 1 ve spojení s §250l odst. 2 o. s. ř. úspěšnému účastníku na nákladech řízení 1.000,-Kč s tím, že tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku, stanoveného dle §2 odst. 2 zák. č. 254/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. září 2002
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman