ECLI:CZ:NS:2002:11.ZP.33.99.1
sp. zn. 11 Zp 33/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele Vlády České republiky, proti odpůrci Č. n. s. o rozpuštění politického hnutí, takto:
Č. n. s. se r o z p o u š t í.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odpůrce je povinen zaplatit státu na účet Nejvyššího soudu České republiky částku 1000,- Kč jako soudní poplatek do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Likvidátorem se určuje JUDr. D. S., advokát, Advokátní kancelář R., P. n. č. 46.
Odůvodnění:
Návrh na rozpuštění Č. n. s. v P. a jmenování likvidátora odůvodnil navrhovatel tím, že odpůrce ani po pozastavení činnosti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 1997, sp. zn. Can 11/95, neučinil žádný úkon, zaměřený na odstranění stavu, který byl důvodem pro pozastavení jeho činnosti, tj. neupravil v zákonem stanovené lhůtě své stanovy a nepředložil je v novém znění Ministerstvu vnitra.
Protože sídlo odpůrce ani místo pobytu jeho zástupce není v současné době známo, byl v předmětném řízení odpůrci ustanoven opatrovník Mgr. B. K., B. 20, B. Usnesení o ustanovení opatrovníka nabylo právní moci dne 2. 12. 2002. Doručení předvolání k jednání navrhovateli vykázáno dne 3. 12. 2002 a doručení předvolání k jednání ustanovenému opatrovníkovi vykázáno dne 12. 12. 2002.
Ustanovený opatrovník ve vyjádření k návrhu Ministerstva vnitra, doručeném Nejvyššímu soudu dne 10. 12. 2002, namítá vadu procesního charakteru, spočívající v nedostatečném označení účastníka řízení. V absenci přesného označení sídla odpůrce spatřuje pak vadu návrhu dle §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř., jakož i §6 odst. 2 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, pročež navrhuje návrh odmítnout.
Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 1997, sp. zn. Can 11/95, vyplývá, že činnost Č. n. s. byla pozastavena proto, že v zákonem stanovené lhůtě (do 1. dubna 1995) nesplnila povinnost podle čl. VI odst. 1 zák. č. 117/1994, kterým se mění a doplňuje mimo jiné zák. č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích (dále jen zákon), když neuvedla své stanovy do souladu se zákonem a v této lhůtě je nepředložila Ministerstvu vnitra. Usnesení nabylo právní moci dne 17. dubna 1997.
Podle §13 odst. 6 zákona platí, že politická strana může být zrušena rozhodnutím soudu také v případě, že i po uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí o pozastavení její činnosti, nadále trvají skutečnosti, pro které byla činnost strany pozastavena. V rozhodnutí o rozpuštění strany určí soud likvidátora, kterým nesmi být osoba, jež byla členem této strany.
Podle §14 odst. 2 zákona může strana, jejíž činnost byla pozastavena, činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení její činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku. Trvají-li nadále skutečnosti, pro které byla činnost strany pozastavena, lze podat návrh na rozpuštění strany.
Ve smyslu ustanovení §15 odst. 1 zákona o rozpuštění politické strany rozhoduje na návrh vlády (popř. na návrh prezidenta republiky) Nejvyšší soud v řízení upraveném v ustanovení §200i o. s. ř.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podaný návrh je důvodný, protože odpůrce i po pozastavení činnosti v zákonem stanovené době, tj. po dobu jednoho roku, neučinil žádné úkony směřující k odstranění stavu, který byl důvodem pro rozhodnutí soudu o pozastavení činnosti. Proto Nejvyšší soud k důvodnému návrhu vlády rozhodl o rozpuštění uvedené politické strany.
Nejvyšší soud konečně nepřisvědčil názoru opatrovníka odpůrce, dle něhož je neúplnost označení sídla účastníka řízení v daném případě důvodem odmítnutí návrhu dle §43 odst. 2 o. s. ř. Smyslem přesného označení sídla právnické osoby, jako komponentu hmotně právní i procesně právní subjektivity, je její identifikace, jakož i možnost komunikace s ní. Dle §2 stanov předmětného hnutí je jeho sídlem adresa fyzické osoby : V. S., K. 38, 101 00 P. Již v řízení o pozastavení činnosti hnutí se ale na danou adresu Nejvyššímu soudu písemnosti doručit nepodařilo a rovněž neúspěšným byl i pokus o výslech V. S. dožádaným soudem Obvodním soudem pro Prahu 10 - viz přípis téhož soudu ze dne 4. 9. 1996, sp. zn. Can 11/95. Vzhledem k řízení o pozastavení činnosti hnutí, jež bylo ukončeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 1997, sp. zn. Can 11/95, ale o totožnosti odpůrce není žádných pochyb. Za stavu, kdy na sídlo označené v registrovaných stanovách hnutí nelze úspěšně doručovat písemnosti a kdy hnutí nejméně od roku 1995 není již aktivní, by postup dle §42 odst. 3 o. s. ř. již nemohl dosáhnout svého účelu. Vědom si právě těchto okolností ustanovil Nejvyšší soud pro dané řízení odpůrci opatrovníka.
Navrhovatel měl sice podle výsledku řízení ve věci úspěch (§142 odst. 1 o. s. ř.), avšak náhradu nákladů řízení nepožadoval. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Výrok o povinnosti odpůrce zaplatit soudní poplatek ve výši 1000,- Kč se opírá o ustanovení §2 odst. 3 větu první, §7 odst. 3 a §11 odst. 2 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a o položku 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, tvořících přílohu citovaného zákona. Návrh na zahájení řízení podal navrhovatel, který je od soudního poplatku osvobozen, přičemž soud jeho návrhu zcela vyhověl. V důsledku toho je odpůrce povinen zaplatit soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení.
Ve shodě s ustanovením §13 odst. 6 zákona č. 424/1991 Sb. určil Nejvyšší soud likvidátorem JUDr. D. S., advokáta Advokátní kanceláře R., který bude postupovat se zřetelem na ustanovení §12 odst. 4 zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný
(§200i o. s. ř.).
V Brně dne 17. prosince 2002
Předseda senátu :
JUDr. Stanislav Rizman