ECLI:CZ:NS:2002:11.ZP.34.2001.1
sp. zn. 11 Zp 34/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 19. září 2002 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Stanislava Rizmana v právní věci navrhovatele K. s. Č., proti odpůrci M. v. ČR, o opravném prostředku navrhovatele proti rozhodnutí odpůrce ze dne 27. června 2001, č. j. VS-1690/SDR/1-2001, takto:
Rozhodnutí M. v. ČR ze dne 27. června 2001,č. j.VS?1690/SDR/1? 2001, se p o t v r z u j e .
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozhodnutím Ministerstva vnitra byla podle §11 odst. 2 ve spojení s §8 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, v tehdy účinném znění (dále jen „zákon“), odmítnuta registrace změny stanov K. s. Č., kterou navrhl jako nově ustavený statutární orgán předseda strany L. Z.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že změna stanov K. s. Č. je v rozporu s ustanoveními §8 odst. 1 a §4 zákona.
V tomto směru poukázalo M. v. na skutečnost, že změna stanov spočívala mimo jiné ve změně programových cílů strany, kde v §3 stanov (označeném Programové cíle strany) je nově mimo jiné uvedeno, že ideovým základem strany je marxisticko-leninský názor a že strana vytváří svou ideovou, organizační a akční jednotu na základě vědeckého učení Marxe, Engelse, Lenina a Stalina.
Podle názoru M. v., vyjádřeného v odůvodnění shora citovaného rozhodnutí, z čl. 5 Ústavy vyplývá, že politický systém v České republice je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů. Zákonné vyjádření uvedeného ústavního principu je obsaženo v ustanovení §4 zákona. Podle tohoto ustanovení nemohou vznikat a vyvíjet činnost strany a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů státu, které směřují k uchopení a držení moci zamezujícímu druhým stranám a hnutím ucházet se ústavními prostředky o moc nebo které směřují k potlačení rovnosti občanů. Přihlášení se strany k zásadám marxismu-leninismu pak znamená, s ohledem na jejich podstatu, jakož i na podstatu učení Lenina a Stalina, deklarování „diktatury proletariátu“ jako jejího cíle a tudíž nerespektování hodnot vymezovaných ve výše citovaných ustanoveních. V této souvislosti argumentuje M. v. též tím, že zavedení systému, v němž by měla řídící úlohu jedna politická strana, představuje popření čl. 2 Listiny základních práv a svobod, v němž se zakazuje, aby se stát vázal na jakoukoliv výlučnou ideologii.
Proti shora uvedenému rozhodnutí M. v. podala K. s. Č. v zákonné lhůtě opravný prostředek, ve kterém se označila jako K. s. Č. – Č. s. p. Opravný prostředek byl podán předsedou strany L. Z. V tomto opravném prostředku uvádí následující výhrady: Rozhodnutí M. v. bylo zdůvodněno s poukazem na marxisticko-leninský charakter strany. Rozhodnutí je tedy evidentně v rozporu s Listinou základních práv a svobod, která zaručuje svobodu projevu, svobodu myšlení i svobodu sdružování, bez ohledu na to, jestli názory a cíle strany jsou či nejsou pohodlné a příjemné té či oné části soudobé kapitalistické společnosti.
K opravnému prostředku se M. v. vyjádřilo v podání doručeném Nejvyššímu soudu dne 8. 11. 2001 tak, že poukázalo na skutečnost, že tento opravný prostředek neobsahuje věcné argumenty. Proto pouze konstatuje, že navrhovatel s názvem K. s. Č.-Č. s. p. není subjektem ve smyslu zákona. Vzhledem k tomu, že podle §11 odst. 2 zákona nabývá změna stanov strany a hnutí účinnosti dnem její registrace ministerstvem, je v rejstříku stran a hnutí podle §9 zákona dosud zapsána K. s. Č., jejímž statutárním orgánem je předsednictvo ústředního výboru, za které jedná generální tajemník.
Příslušnost Nejvyššího soudu k přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí vyplývá z ustanovení §11 odst. 2 zákona ve spojení s §8 odst. 5 zákona. Podáním opravného prostředku podle tohoto ustanovení je tak zahájeno řízení ve smyslu §250m o. s. ř. Nejvyšší soud má přitom zato, že opravný prostředek byl podán řádně účastníkem řízení.
Podle §11 odst. 1 zákona návrh na registraci změny stanov podává strana a hnutí písemně ministerstvu do 15 dnů od jejího schválení. Došlo-li zároveň se změnou stanov ke změně osob, jež jsou statutárním orgánem strany a hnutí nebo jeho členy, anebo ke změně jejich funkčního označení, podává návrh nově ustavený statutární orgán.
Správně tedy podal návrh na změnu stanov předseda strany L. Z., který, jak vyplývá z přiložených dokumentů, byl novým statutárním orgánem s novým funkčním označením ve smyslu citovaného ustanovení zákona. Důvodně proto ministerstvo na základě tohoto návrhu zahájilo řízení, jehož výsledkem je napadené rozhodnutí. To ostatně bylo doručováno na adresu sídla strany uvedené L. Z. Za této situace má Nejvyšší soud za to, že L. Z. byl oprávněn za K. s. Č. podat opravný prostředek v postavení předsedy strany. Není rozhodující, že v rejstříku stran a hnutí podle §9 zákona je jako statutární orgán strany dosud uvedeno předsednictvo ústředního výboru, za které jedná generální tajemník. Jinými slovy podle názoru Nejvyššího soudu oprávnění podat za politickou stranu opravný prostředek musí v takovýchto případech korespondovat s oprávněním podat návrh na změnu stanov, jinak by tento opravný prostředek ztratil smysl. Skutečnost, že návrh byl podán na tiskopisu, kde v záhlaví listu je uveden dosud neregistrovaný název strany, je podle názoru Nejvyššího soudu jen nevýznamným pochybením, neboť v jeho důsledku nevznikají pochybnosti o skutečném subjektu řízení - politické straně ani orgánu, který je v tomto řízení za ni oprávněn jednat.
Nejvyšší soud po tomto závěru vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s postupem podle §250f odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve vztahu k §250l odst. 1 o. s. ř. , na základě kterého může Nejvyšší soud o opravném prostředku rozhodnout bez jednání rozsudkem, pokud s tím účastníci souhlasí. Odpůrce ve svém podání uvedl, že s naznačeným postupem soudu souhlasí. Navrhovatel udělil souhlas s tímto postupem tím, že ve stanovené lhůtě patnácti dnů od doručení výzvy nevyjádřil svůj nesouhlas s projednáním věci bez jednání. Přitom doručení výzvy k vyjádření bylo v jeho případě dovozováno postupem podle §47 odst. 3 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení nebyl-li na adrese uvedené v ustanovení §47 odst. 1 (právnickým osobám se písemnost doručuje na adresu jejich sídla, popř. jestliže o to právnická osoba požádá, doručuje se na adresu, kterou sdělila soudu) zastižen nikdo, kdo by byl oprávněn písemnost převzít, ačkoliv se právnická osoba v místě doručování zdržuje, písemnost se uloží a právnická osoba se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedla. Nevyzvedl-li si zásilku ten, kdo je oprávněn písemnost převzít, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o ní nedozvěděl. V této věci je nutno připomenout, že Nejvyšší soud doručoval v této věci výzvu k vyjádření nejen na adresu sídla strany, kterou jako sídlo K. s. Č. uváděl L. Z. v opravném prostředku a předtím i v návrhu na změnu stanov, ale i na sídlo této politické strany, které je dosud vedeno v rejstříku stran a hnutí. V obou případech byla zásilka uložena a k jejímu vyzvednutí nedošlo.
Nejvyšší soud po přezkoumání zákonnosti napadeného rozhodnutí zjistil, že je nutné je potvrdit.
Podle §11 odst. 2 zákona pro řízení o registraci změny stanov strany a hnutí platí obdobně ustanovení §7 a 8 zákona. Změna stanov strany a hnutí nabývá účinnost dnem její registrace ministerstvem.
Podle §8 odst. 1 zákona ministerstvo registraci odmítne, jestliže stanovy stran a hnutí jsou v rozporu s §1 až 5 a §6 odst. 3 a 4 zákona. Jinak provede registraci. Podle §8 odst. 6 zákona pravomocné rozhodnutí soudu, kterým se ruší rozhodnutí ministerstva o odmítnutí návrhu na registraci, tuto registraci nahrazuje.
Podle §4 zákona nemohou vznikat a vyvíjet činnost strany a hnutí mimo jiné takové, které porušují Ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů státu, které směřují k uchopení a držení moci zamezujícímu druhým stranám a hnutím ucházet se ústavními prostředky o moc nebo které směřují k potlačení rovnosti občanů *§4 písm. a), c) zákona*.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že postup M. v. při projednávání návrhu na registraci změny stanov politické strany K. s. Č. byl správný a odpovídal citovaným zákonným předpisům.
Pokud jde o důvody odmítnutí registrace uvedené v napadeném rozhodnutí, je možno především uvést, že odpůrce vycházel z dostatečných a správných skutkových zjištění. V předloženém návrhu na změnu stanov navrhovatele, jejíž registrace je předmětem tohoto řízení, v §3 stanov (označeném Programové cíle strany) je nově uvedeno: „Strana usiluje o vytvoření sociálně spravedlivé a skutečně demokratické společnosti: cílem strany je socialismus. Ideovým základem strany je marxisticko-leninský názor. Strana vychází v nových podmínkách z poznání společenského vývoje a jeho zákonitostí, ze zkušeností komunistického a protiimperialistického hnutí v evropských a dalších zemích a ze zkušeností domácích. Hledá a uskutečňuje politické aktivity, nezbytné pro dosažení programového cíle. Strana vytváří svou ideovou, organizační a akční jednotu na základě vědeckého učení Marxe, Engelse, Lenina a Stalina. Je politickým subjektem založeným na principu demokratického centralismu.“
Nejvyšší soud se plně ztotožnil se závěrem odpůrce, že vyjádření programových cílů strany odkazem na marxisticko-leninský názor a na učení Lenina a Stalina znamená mimo jiné i přihlášení se k té části názorů a učení uvedených ideologů, zejména pokud jde o Lenina a Stalina, která představuje cíl směřování státní moci k diktatuře proletariátu a vlády jen jedné strany bez politické možnosti tuto situaci změnit. Jde o všeobecně známé skutečnosti vyplývající mimo jiné i z historických zkušeností zemí bývalého Sovětského svazu i dalších zemí, např. i bývalé Československé socialistické republiky, jejichž státní zřízení bylo na uvedených tzv. světových názorech postaveno. Pro tyto závěry odpůrce o povaze programových cílů uvedených v navrhované změně stanov proto nebylo nutné provádět další dokazování, např. znaleckými posudky z příslušných oborů.
Důvodně také M. v. tyto zjištěné okolnosti posoudilo tak, že jde o programové cíle, které vylučují, aby změna stanov je obsahující mohla být podle zákona registrována. Citované ustanovení §4 zákona jednoznačně zakazuje možnost, aby vznikaly a vyvíjely činnost strany a hnutí, které mají takové cíle, jako jsou ty, jež vyplývají z programového prohlášení uvedeného v návrhu změny stanov K. s. Č. Odkazy M. v. na čl. 5 Ústavy, v němž je zdůrazněna zásada volné soutěže politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů, a na čl. 2 Listiny základních práv a svobod zakazující, aby se stát vázal na jakoukoliv výlučnou ideologii, Nejvyšší soud pouze doplňuje tak, že tyto zásady vyjádřené v ústavních normách tvoří jedny ze základů demokratického státu, o jejichž změnu nemohou politické strany ve své činnosti usilovat.
K námitkám uvedeným v opravném prostředku navrhovatele lze dále uvést, že znění ustanovení §4 písm. a), c), §8 odst. 1 zákona, jakož i jejich výklad použitý M. v., jak byl uveden v napadeném rozhodnutí, jsou podle názoru Nejvyššího soudu v souladu s čl. 20 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož výkon shromažďovacího práva lze omezit v případě stanovených zákonem, jestliže to je v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých.
Výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, se opírá o přiměřené použití ustanovení §250k odst. 1 věta první o. s. ř. Podle tohoto ustanovení platí, že soud přizná žalobci, který měl ve věci alespoň zčásti úspěch, úplnou nebo částečnou náhradu nákladů řízení proti žalovanému. V posuzované věci však navrhovatel (žalobce) úspěch neměl, neboť napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není žádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. září 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch