ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.1.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 1/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných A) F. F., B) J. Z. a C) P. F. proti povinnému J. K., pro 68.931,20 Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. E 2700/93, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. února 2000, č.j. 26 Co 345/99-80, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 28. 2. 2000, č.j. 26 Co 345/99-80, změnil - v části napadené odvoláním oprávněných - usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 12. 1998, č.j. E 2700/93-57, tak, že návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí prodejem hrotového soustruhu SU 50 A, rok výroby 1956, a frézky FU 1, rok výroby 1964 (věcí zapsaných v soupisu movitých věcí ze dne 7. 3. 1995 pod položkami 1/ a 2/), zamítl, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Odvolací soud vycházel z toho, že povinnému, který obdržel - s účinností od 11. 1. 1990 - na základě nařízení vlády ČSR č. 1/1988 Sb. povolení k poskytování služeb v oboru „strojní a zámečnické práce“, uplynutím zákonné lhůty ve smyslu §74 odst. 1 a 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, vzniklo oprávnění k provozování (řemeslné) živnosti „zámečnictví“ (nikoli „strojní zámečnictví“). Tomu odpovídá i živnostenský list vydaný dodatečně na jeho žádost z listopadu 1997 příslušným živnostenským úřadem, v němž je jako předmět podnikání označena řemeslná živnost - „zámečnictví“. Protože v oboru „zámečnictví“ - na rozdíl od oboru „strojní zámečnictví“ - lze podnikat bez uvedených strojů, nejsou tyto stroje věcmi, které není možné postihnout výkonem rozhodnutí z důvodu, že je povinný nezbytně potřebuje ke svému podnikání (§322 odst. 1, §268 odst. 1 písm. d/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný (zastoupen advokátem) včasným dovoláním, namítaje, že „vychází z neúplně provedeného dokazování,“ jehož výsledkem bylo - nesprávné - zjištění, že podniká v oboru „zámečnictví“. Dovolatel - spolu s dopisem Okresního živnostenského úřadu, Okresního úřadu v P. ze dne 12. 4. 2000 - předložil „nový“ živnostenský list vydaný Okresním živnostenským úřadem v P. dne 12. 4. 2000 pod č.j. 00/015210/F-2, který - s účinností od 28. 12. 1992 - uvádí jako obchodní jméno povinného „J. K. – strojní zámečnictví.“ Jestliže tedy podnikal v oboru „strojní zámečnictví“, což povinný dovozuje z předložených listin, spočívá usnesení i na nesprávném právním posouzení věci. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále též jen „o.s.ř.“).
Dovolání je ve smyslu §236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, protože směřuje proti usnesení, kterým odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně (§238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.); není však důvodné.
Ačkoli dovolatel výslovně ohlašuje dovolací důvody podle ustanovení §241 odst. 3 písm. c/ (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování) a písm. d/ (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) o.s.ř., zpochybňuje skutkové zjištění odvolacího soudu týkající se předmětu živnosti tím, že předkládá živnostenský list ze dne 12. 4. 2000 spolu s dopisem Okresního živnostenského úřadu v P. z téhož dne, tedy listiny vydané po rozhodnutí odvolacího soudu. Závěry, které byly pro rozhodnutí určující - že nezbytnou potřebnost věcí k podnikání ve smyslu §322 odst. 1 o.s.ř. lze zkoumat jen ve vztahu k předmětu živnosti vymezenému živnostenským listem a že pro podnikání v oboru „zámečnictví“ uvedených strojů není nezbytně zapotřebí - dovolatel nenapadl.
Z přezkumné povahy činnosti dovolacího soudu vyplývá, že skutkový základ věci, jak byl vytvořen v řízení před soudem prvního stupně, případně před soudem odvolacím, nemůže být v rámci dovolacího řízení rozšiřován nebo jinak měněn; odtud plyne, že v řízení dovolacím nemohou být uplatňovány nové skutečnosti a nové důkazy. Sám charakter přezkumné činnosti dovolacího soudu nepřipouští, aby správnost rozhodnutí odvolacího soudu byla hodnocena s přihlédnutím k takovým skutečnostem, které odvolací soud nemohl učinit podkladem svých úvah. Proto také právní úprava nepřipouští v rámci dovolacího řízení dokazování ve věci samé, aby bylo zajištěno, že skutkový základ rozhodnutí odvolacího soudu zůstane v dovolacím řízení nedotčen (srov. §243a odst. 2 větu první o.s.ř.)
Z uvedeného vyplývá, že správnost rozhodnutí odvolacího soudu nelze v dovolacím řízení (a to ani v intencích důvodu podle §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř.) hodnotit s přihlédnutím k novým skutečnostem nebo důkazům, které - objektivně - v řízení před soudem prvního stupně nebo soudem odvolacím neexistovaly. Tvrzení dovolatele o tom, že mu bylo mylně vydáno živnostenské oprávnění na předmět podnikání „zámečnictví“ a že z živnostenského listu vydaného poté, co odvolací soud ve věci rozhodl, vyplývá jiný předmět podnikání, jsou pro dovolací řízení bezcenná. Protože dokazování ke skutkovému základu věci není - jak již bylo výše zmíněno – v dovolacím řízení přípustné, je též vyloučeno provádět dokazování listinami předloženými spolu s dovoláním.
Jelikož nebylo zjištěno (ani namítáno), že řízení je postiženo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), Nejvyšší soud dovolání jako neopodstatněné zamítl (§243b odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř.; povinný (dovolatel) s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a oprávněným v dovolacím řízení žádné náklady (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. února 2002
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu