ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.113.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 113/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné O., s. r. o., proti povinnému S. S., pro 1 150 000 Kč s příslušenstvím prodejem nemovitostí, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 27 E 3201/99, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2001, č.j. 17 Co 286/2000-20, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 11. 2. 2000, č.j. 27 E 3201/99-8, kterým Městský soud v Brně nařídil (podle směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 28. 12. 1998, sp. zn. 5 Sm 521/98) k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 1 150 000 Kč s 6 % úrokem od 16. 7. 1997 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 3 833 Kč a nákladů předcházejícího řízení ve výši 66 024 Kč výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí, povinnému zakázal nemovitosti převést nebo je zatížit, uložil mu, aby ve stanovené lhůtě oznámil, „zda a kdo má k nemovitostem předkupní právo,“ a zavázal ho k náhradě nákladů řízení ve výši 31 025 Kč; oprávněné přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 137, 50 Kč. Odvolací soud – po zjištění, že směnečný platební rozkaz, jehož výkon oprávněná navrhla, byl povinnému řádně doručen do vlastních rukou dne 25. 1. 1999 – neměl pochybnosti o jeho vykonatelnosti.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný (zastoupen advokátem) včas „podle ust. §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř.“ dovolání namítaje, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k tvrzení, že směnečný platební rozkaz mu nebyl doručen, založeném na zpochybnění podpisu na doručence, soud neprovedl dokazování), a že – pokud odvolací soud podkladové rozhodnutí zhodnotil jako vykonatelné – nesprávně věc právně posoudil.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému dne 11. 2. 2000 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje především ustanovení §238a o.s.ř.; o žádný z případů zde uvedených však v projednávané věci nejde. Použitelnost ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. není dána proto, že usnesení odvolacího soudu není měnící, nýbrž potvrzující, a napadené rozhodnutí přitom nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b/ až f/ citovaného ustanovení (a tedy ani pod písmeno d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).
Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §239 o.s.ř., protože odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1/) a povinný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinil (odstavec 2/).
Protože vady řízení (tzv. zmatečnosti), s nimiž ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) a k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a ze spisu se nepodávají, lze uzavřít, že dovolání podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu přípustné není; Nejvyšší soud je proto bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) – aniž se mohl zabývat námitkami dovolatele podřaditelnými důvodům uvedeným v §241 odst. 3 písm. b/ a d/ o.s.ř. – odmítl (§243b odst. 4 věta první, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř.; oprávněné, jíž by příslušela jejich náhrada, v tomto stadiu řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. září 2002
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu