ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.1280.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 1280/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně A. B., proti žalovanému P. V., o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 9 C 51/2001, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 3. 2002, č.j. 12 Co 697/2001-33, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dovolání proti v záhlaví označenému rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil usnesení ze dne 30. 5. 2001, č.j. 9 C 51/2001-17, jímž Okresní soud v Klatovech zamítl návrh na povolení obnovy řízení ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 9 C 87/96 a rozhodl o nákladech řízení; o nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud tak, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále jen „o.s.ř.“). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (návrh na obnovu řízení směřoval proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 17. 3. 1997, sp. zn. 9 C 87/96, potvrzenému rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 6. 1997, sp. zn. 15 Co 308/97, viz část dvanáctou, hlavu I, body 15. a 16. zákona č. 30/2000 Sb.).
Podle ustanovení §241 odst. 1 věty první o.s.ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám, nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná; v takovém případě musí být dovolání advokátem i sepsáno (srov. §241 odst. 2 větu druhou o.s.ř.).
Při podání dovolání nebyla žalobkyně zastoupena advokátem (a z obsahu spisu ani nevyplývalo, že by měla právnické vzdělání). Usnesením ze dne 28. 5. 2002, č.j. 9 C 51/2001-73, doručeným 31. 5. 2002, vyzval soud prvního stupně dovolatelku, aby ve lhůtě dvaceti dnů od doručení výzvy předložila procesní plnou moc prokazující, že je v dovolacím řízení zastoupena advokátem; obsahem usnesení bylo i poučení o následcích neodstranění vytčeného nedostatku.
Dovolatelka nedostatek zastoupení neodstranila.
Jelikož povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání – vyjma usnesení, jímž se dovolací řízení právě pro jeho neodstranění zastavuje – vydání rozhodnutí, kterým se řízení končí (§241 odst. 1 o.s.ř.), a protože ke zhojení uvedeného nedostatku přes opatření soud nedošlo, Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil (§104 odst. 2, §243c o.s.ř.).
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolací řízení bylo zastaveno, žalovanému však v tomto stadiu řízení náklady nevznikly; tomu odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věty první, §224 odst. 1 a §243b odst. 4 věty první o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z nich právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. září 2002
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu