ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.1441.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 1441/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných A) F. C. a B) J. C., proti povinné S. H., vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 71 E 1657/98, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15.9.2000, č.j. 13 Co 909/2000 - 93, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud odmítl podle §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odvolání povinné proti usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo oznámeno, kdy bude provedeno vyklizení jí užívaného bytu. Napadené usnesení je usnesením, jímž se upravuje vedení řízení, uvedl odvolací soud, proti němuž není odvolání přípustné (§202 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).
Povinná (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání odvolacímu soudu vytkla, že jí nesprávným postupem odňal možnost jednat před soudem (§237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.), a tím se domoci zajištění takového náhradního bydlení, jež by nezhoršilo zdravotní stav její rodiny.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání je přípustné (§236 odst. 1 o.s.ř.), jelikož směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání (§238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř.), není však důvodné.
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání (včetně toho, jak byly dovolatelem obsahově vymezeny); k vadám uvedeným v §237, a pokud je dovolání přípustné, i k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Jelikož jiné vady se ze spisu nepodávají (nejsou ani tvrzeny), zabýval se Nejvyšší soud tou, kterou namítala dovolatelka, a jejímž prostřednictvím uplatnila dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř.
Výtky, které dovolatelka v dovolání vyjádřila, však pod tento dovolací důvod podřadit nelze. O odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. jde pouze tehdy, jestliže se (odpovídající) postup soudu projevil v průběhu řízení (a nikoli při rozhodování), a byl-li tento postup nesprávný. Naopak samo rozhodnutí, resp. v ně promítnutý hodnotící úsudek, za nesprávný „postup“ soudu „v průběhu řízení” pokládat nelze (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Zmatečnost podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. tedy nezakládá ani právní závěr, že odvolání není podle §202 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. přípustné, a o to v dané věci šlo. Nehledě na to, že je závěrem zjevně správným i z hlediska případného dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.
Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 1 o.s.ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř.; oprávněným, kteří by měli na jejich náhradu nárok, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2002
JUDr. Vladimír Kurka, v.r.
předseda senátu