ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.165.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 165/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce F. Š. proti žalovanému J. T., o změnu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 16 C 39/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. srpna 2001, č. j. 9 Co 941/2000-33, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.612,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce, advokáta.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 20. července 2000, č. j. 16 C 39/2000-21, jímž okresní soud zamítl návrh žalovaného na změnu rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 26. února 1999, č. j. 8 C 179/98-29.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001, a jímž namítá nesprávné právní posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) tohoto předpisu.
Žalobce navrhl zamítnutí dovolání.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně bylo vydáno dne 20. července 2000), je Nejvyšší soud povinen projednat i dovolání v této věci a rozhodnout o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání bylo podáno opožděně.
Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí též posouzení včasnosti dovolání včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník LIII, č. 10 pod poř. č. 70).
Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2000), nikoli ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2001).
Jak se podává z obsahu spisu, bylo napadené usnesení žalovanému doručeno 5. listopadu 2001; protože stejného dne bylo doručeno i žalobci (viz doručenky u č. l. 36 versa), nabylo tohoto dne právní moci. Z uvedeného pak vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byla středa 5. prosince 2001 (ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li dovolání podáno (u soudu prvního stupně osobně - viz otisk razítka okresního soudu na č. l. 40) až 3. ledna 2002, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty.
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání (ostatně vzhledem k nutnosti použití příslušných ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou – viz výše – stejně nepřípustné) podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítl.
Žalovaný podáním opožděného dovolání zavinil jeho odmítnutí, takže žalobci vzniklo podle ustanovení §146 odst. 2 věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 věty první o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Bylo-li dovolací řízení zahájeno - podáním dovolání u okresního soudu – 3. ledna 2002 (č. l. 40), určuje se výše odměny podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), účinné dnem 1. ledna 2001 (ustanovení §21 vyhlášky).
Žalobcovy náklady dovolacího řízení spočívají (při ceně předmětu řízení 91 000 Kč) v částce 4537,50 Kč představující 50 % sazbu odměny za jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §3 odst. 1, §14 odst. 1, §15 vyhlášky) - sníženou o 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 117/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2002
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu