ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.2178.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 2178/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců: A) H. B., B) J. G. B. F., C) Ing. A. H. a D) Dipl. Ing. et Dipl. Ing. O. B. proti žalovaným : 1) Česká republika - Ministerstvo financí ČR se sídlem v Praze 1, Letenská 15, 2) Bytový podnik P., s.p. v likvidaci, a 3) městská část P., o návrhu na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 215/99, o dovolání žalobkyně ad D/ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7.8.2001, č.j. 18 Co 398/2001-36, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně (mimo jiné) zamítl návrh žalobkyně ad D/ na obnovu řízení vedeného u něho pod sp. zn. 17 C 153/94; soudu prvního stupně přisvědčil, že obnova není v dané věci přípustná, neboť původní řízení nebylo ukončeno rozhodnutím ve věci samé, nýbrž bylo podle §43 odst. 2 občanského soudního řádu zastaveno.
Žalobkyně ad D/ (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání vytkla soudům obou stupňů, že zcela pominuly její tvrzení, že v původním řízení došlo k porušení jejích procesních práv, a to zejména práv zakotvených v §5 a §6 občanského soudního řádu; poučení, jakým způsobem odstranit vady původního podání, bylo podle jejího názoru zcela nedostatečné a „neodpovídalo povinnosti soudu“.
Žalované (první a třetí) se ve vyjádření k dovolání ztotožnily se závěry odvolacího soudu a navrhly, aby dovolání jako bezdůvodné bylo „odmítnuto“.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen „o.s.ř.“).
Podle bodu 16. téže hlavy pak platí, že návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Jestliže v původním řízení, o jehož obnovu jde, bylo rozhodnuto usneseními ze dne 24.1.1995, resp. 1.11.1995, pak odvolací soud musel odvolání žalobkyně ve věci obnovy projednat rovněž „podle dosavadních předpisů“, v důsledku čehož - ve smyslu citovaných ustanovení - bylo nutno naložit stejně i s dovoláním, byť směřovalo proti rozhodnutí vydanému po 1.1.2001.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští; přípustnost dovolání proti usnesení je upravena v ustanoveních §237, §238a a §239 o.s.ř.
O žádný z důvodů přípustnosti dovolání vyjmenovaných v §238a o.s.ř. v dané věci nejde; ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ nepřichází v úvahu proto, že napadené usnesení není usnesením měnícím (ale potvrzujícím), a ustanovení §238a odst. 1 písm. b/ až f/ proto, že je nelze podřadit těm, jež jsou zde (jako usnesení, proti nimž je dovolání přípustné) vyjmenována.
Podle ustanovení §239 odst. 1, 2 o.s.ř. dovolání není přípustné rovněž, neboť na jeho základě může být dovolání přípustné jen proti (potvrzujícím) usnesením ve věci samé, a tato podmínka v daném případě splněna není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod č. 61/1998 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání není přípustné ani z hlediska §237 o.s.ř., i kdyby uplatněné námitky byly – v obecné rovině – pod toto ustanovení (odst. 1 písm. f/) podřaditelné; je tomu tak již proto, že nesměřují do řízení o obnovu, o které jedině zde může jít, nýbrž do řízení původního, a jejich prostřednictvím dovolatelka polemizovala toliko s předpoklady, z nichž vychází tam vydané usnesení o zastavení řízení (podle §43 odst. 2 o.s.ř.).
Případné vady, jimiž bylo zatíženo řízení, o jehož obnovu se žádá, nejsou zaměnitelné s vadami řízení, v němž byl zamítnut návrh na povolení obnovy řízení.
O odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. – mělo-li by být posuzováno ve vztahu k řízení o obnově – jde pouze tehdy, jestliže se (příslušný) postup soudu projevil v průběhu řízení (a nikoli při rozhodování), a byl-li tento postup nesprávný (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 27/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Za „postup soudu v průběhu řízení“ pak lze považovat jen činnost která vydání konečného soudního rozhodnutí předcházela, nikoli vlastní rozhodovací akt soudu, jímž byl průběh řízení zhodnocen.
Nelze jej tedy spatřovat ani v určitém výkladu ustanovení, které upravují podmínky obnovy řízení, jakož i v jejich konkrétní aplikaci; hodnotící úsudek soudu, jenž se promítl (přímo) do rozhodnutí, že obnova řízení není přípustná, nesprávným postupem soudu „v průběhu řízení“ být nemůže (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11.1997, sp. zn. 2 Cdon 887/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 42/1998).
Tím je odůvodněn v konečné podobě závěr, že dovolání není přípustné. Dovolání, které není přípustné, Nejvyšší soud nemůže než podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř. První žalované prokazatelné náklady nevznikly, a náhradu nelze přiznat ani žalované třetí, neboť za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§142 odst. 1, věta první, o.s.ř.) nelze považovat ty, které se pojí s vyjádřením k dovolání, jež svým zaměřením vztah k výsledku dovolacího řízení (odmítnutí dovolání) neosvědčilo; těžiště tam vyjádřené argumentace totiž směřovalo k posouzení věcnému, k níž Nejvyšší soud (odmítl-li dovolání jako nepřípustné) přihlédnout nemohl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2002
JUDr. Vladimír Kurka, v.r.
předseda senátu