ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.2181.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 2181/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soudu České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné společnosti s ručením omezeným A., proti povinné O., a.s., zastoupené advokátem, prodejem movitých věcí pro 7.100 USD s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 E 488/2000, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29.6.2001, č.j. 18 Co 201/2001-90, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí „Nejvyššího arbitrážního soudu Ruské federace - Arbitrážního soudu m. Moskvy“ ze dne 4.11.1999, č. A4O-36534/99-8-341, a to prodejem movitých věcí povinné. Ze Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci v právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (č. 95/1983 Sb.) nevyplývá, že by vykonávané rozhodnutí muselo být uznáno zvláštním výrokem; postačí, že soud na jeho základě výkon rozhodnutí nařídí. Vzájemnost při výkonu rozhodnutí je v dané věci zaručena, jak se podává z vyjádření Ministerstva spravedlnosti ČR, a co do námitky věcné správnosti titulu odvolací soud uvedl, že “ničím nebylo doloženo, že by podle právního řádu Ruské federace bylo možno proti věcné správnosti exekučního titulu brojit“, a totéž platí podle právního řádu tuzemského.
Povinná (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání odvolacímu soudu vytkla, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). V podrobnostech poukázala na obsah odvolání, jež v dané věci dříve podala, a především namítla, že podle jejího názoru musí být uznání rozhodnutí, které má být vykonáno, výslovné, a vydání rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí předcházet. Z článku 57 výše uvedené Smlouvy podle dovolatelky dále plyne, že soud rozhodující o uznání a výkonu exekučního titulu vydaného druhou smluvní stranou je povinen odstranit „jakékoli podstatné pochybnosti“, jež se tohoto titulu týkají; vznesené námitky v tomto smyslu odvolací soud pominul, ačkoli měl přihlédnout k tomu, že řízení, které vydání exekučního titulu předcházelo, bylo nedemokratické, kusé, jednostranné a dovolatelce bylo překáženo, aby v něm uplatnila procesní práva, jež jí příslušela.
Oprávněná se k dovolání nevyjádřila.
Jelikož rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího byla vydána dne 3.1.2001, resp. 29.6.2001, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 30/2000 Sb. (dále též jen „o.s.ř.“), tj. ve znění účinném od 1.1.2001 (srov. bod 17. části dvanácté, hlavy I, zákona č. 30/2000 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř.
Ve smyslu §237 odst. 1 o.s.ř je dovolání přípustné v případě měnícího rozhodnutí (písm. a/), nebo v případě, že bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozhodnutí, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (písm. b/), anebo tehdy, bylo-li potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že jde o rozhodnutí, které má (ve věci samé) po právní stránce zásadní význam (písm. c/).
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustnost dovolání v dané věci neplyne zjevně, neboť napadené usnesení není měnící, nýbrž potvrzující.
Nezakládá ji ani ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř., jelikož není splněna podmínka, aby soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozhodnutí, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu; v dané věci bylo potvrzeno první rozhodnutí, které soud prvního stupně v řízení vydal.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., muselo by být napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.),
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Prostřednictvím námitek, jež dovolatelka v dovolání vznesla, splnění těchto podmínek dovodit nelze.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů, totiž zjevně nejde.
Nedospěje-li dovolací soud k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněné, jež by měla na jejich náhradu právo, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2002
JUDr. Vladimír K u r k a , v.r.
předseda senátu