ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.2209.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 2209/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Č. T., a.s., proti povinné M. K., srážkou ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. E 268/2000, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně, ze dne 19. února 2001, č. j. 20 Co 602/2000-54, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 17. dubna 2000, č. j. E 268/2000-6, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí Ministerstva dopravy a spojů ČR – Českého telekomunikačního úřadu v U., č. j. SIT-249226/98 ze dne 18.11.1998, srážkami ze mzdy povinné, k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 12.343,10 Kč s příslušenstvím a nákladů výkonu rozhodnutí ve výši 555,20 Kč.
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná včasným dovoláním.
Soud prvního stupně pak dovolatelku usnesením ze dne 31. října 2001, č. j. E 268/2000-62, doručeným dne 7. listopadu téhož roku, vyzval, aby si - nemá-li právnické vzdělání - pro dovolací řízení zvolila do 20 dnů od doručení usnesení zástupce z řad advokátů, jenž by dovolání doplnil o potřebné náležitosti, a poučil ji, že v případě neodstranění nedostatku povinného zastoupení bude dovolací řízení zastaveno.
Na tuto výzvu dovolatelka reagovala podáním doručeným soudu dne 26. listopadu 2001 /č.l. 63/, z jehož obsahu vyplývá, že zástupce z řad advokátů si zvolit nemíní, jelikož její „…plat není tak vysoký, abych si mohla zaplatit právníka…“.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně bylo vydáno dne 17. dubna 2000), je Nejvyšší soud povinen projednat i dovolání v této věci a rozhodnout o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř.“).
Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání - kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje - vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí (§241 odst. 1 o. s. ř.), a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu soudu prvního stupně nedošlo, ač byla dovolatelka s jeho možnými následky seznámena, Nejvyšší soud řízení o dovolání podle §104 odst. 2 věty třetí a §243c o. s. ř. zastavil.
Dovolatelka z procesního hlediska zavinila, že dovolací řízení bylo zastaveno, oprávněnému, jenž by měl právo na náhradu nákladů tohoto řízení, prokazatelné náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věty prvé, §224 odst. 1 §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z účastníků právo.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. února 2002
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu