ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.270.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 270/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobců A) A. S., B) O. B., a C) K. P., proti žalovaným 1) městu L. a 2) České republice – Ministerstvu financí ČR, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o obnovu řízení, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. července 2001, č. j. 21 Co 356/2001-68, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud - vázán právním názorem odvolacího soudu, který jeho dřívější rozhodnutí zrušil - usnesením ze dne 15. května 2001, č. j. 10 C 94/2000-48, zamítl návrh žalobců na povolení obnovy řízení vedeného pod sp. zn. 7 C 141/94 (výrok I.), žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení prvního žalovaného (výrok II.) a dále rozhodl, že ve vztahu mezi žalobci a druhým žalovaným nemá právo na náhradu nákladů řízení žádný z účastníků (výrok III.).
Krajský soud (výrokem I. svého rozhodnutí) usnesení okresního soudu k odvolání žalovaných ve výrocích I. a III. potvrdil, a ve výroku II. změnil tak, že náhradu nákladů prvostupňového řízení stanovenou okresním soudem částkou 6 300.- Kč určil částkou 2 300 Kč, a dále (výrokem II. svého rozhodnutí) rozhodl o nákladech odvolacího řízení, a to tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků; ve svém rozhodnutí se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že bylo-li původní řízení zastaveno, tedy skončeno usnesením nikoli ve věci samé, obnovu povolit nelze.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu žalobci napadli v jeho výroku I. včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §238 odst. 1 písm. a) ve spojení ustanovením §237 odst. 1 písm. a), c) občanského soudního řádu v nyní účinném znění, a jímž namítají nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) tohoto předpisu. Za otázku po právní stránce zásadního významu (s odůvodněním, že jde o restituční záležitost týkající se „široké škály občanů“, navíc „dosud zřejmě soudy neřešenou z hlediska ochrany práv občanů…“, kteří se v důsledku opakovaných zastavování řízení nikdy nedomohli rozhodnutí ve věci samé) považují především tu, zda usnesení, jímž bylo řízení zastaveno, zejména stalo-li se tak „z formálních důvodů“, je rozhodnutím ve věci samé. Jelikož „zůstali bez východiska v nepřekročitelném kruhu procesních předpisů“, dovolatelé sami takové usnesení za „fakticky negativní rozhodnutí ve věci samé“ považují.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních předpisů (viz bod 16. přechodných a závěrečných ustanovení), Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm - oproti očekávání dovolatelů - podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále jen „o. s. ř.”).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde.
Ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným, a k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.). Takové vady namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b/ - f/ tohoto ustanovení (a tedy ani pod jeho písmenem d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).
Použitelnost ustanovení §239 o. s. ř. není dána již proto, že rozhodnutí o povolení (případně nepovolení) obnovy řízení, a tedy ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo takové rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998, pod poř. č. 61). Návrh na připuštění dovolání (předpokládaný ustanovením §239 odst. 2 o. s. ř.) navíc ani nebyl podán.
Dovolání v části směřující výslovně proti té části napadeného usnesení , v níž odvolací soud změnil a potvrdil výroky soudu prvního stupně o nákladech řízení, je nepřípustné, jelikož rozhodnutí o nákladech řízení (jež má vždy povahu usnesení) rovněž není rozhodnutím ve věci samé (§239 o. s. ř.); přípustnost dovolání proti tomuto výroku je navíc vyloučena speciálním ustanovením §238a odst. 1 písm. a) věty za středníkem o. s. ř.
Protože dovolání není v dané věci přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je - aniž se mohl zabývat zkoumáním jeho důvodnosti - bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, odst. 5 části věty za středníkem a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Žalobci z procesního hlediska zavinili, že dovolání bylo odmítnuto, žalovaným prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věty první per analogiam, §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. dubna 2002
JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.
předseda senátu