ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.29.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 29/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Domovní správy města P., proti povinnému J. B., vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 19 E 783/96, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 31. 5. 2000, č.j. 40 Co 452/2000-102, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Přerově usnesením ze dne 31. 3. 2000, č.j. 19 E 783/96-97, odložil provedení výkonu rozhodnutí (nařízeného usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 21. 1. 1997, č.j. 19 E 783/96-26, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 5. 9. 1997, č.j. 19 E 783/96-33, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. 1. 1998, č.j. 40 Co 805/97-42) vyklizením specifikovaného bytu povinným „do pravomocného rozhodnutí soudu o dovolání k řízení vedeném Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 12 C 290/97 ve věci návrhu povinného na obnovu řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 6 C 279/94“. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že povinný navrhl obnovu řízení, v němž soud vydal rozhodnutí (exekuční titul), jehož výkon byl pravomocně nařízen; přestože povinný v řízení o obnově neuspěl (usnesení, kterým byl jeho návrh zamítnut, bylo v odvolacím řízení potvrzeno), napadl rozhodnutí krajského soudu dovoláním, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Protože je možné, že „exekuční titul, na základě kterého byl výkon rozhodnutí nařízen, může být též zrušen,“ což by vedlo k zastavení výkonu rozhodnutí, měl soud prvního stupně předpoklady, které ustanovení §266 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), pro odložení provedení výkonu rozhodnutí stanoví, za splněny.
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 31. 5. 2000, č.j. 40 Co 452/2000-102, změnil odvoláním oprávněné napadené usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh povinného na odklad provedení výkonu rozhodnutí zamítl. Připomenul, že návrh na obnovu řízení je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocným rozhodnutím, jehož uplatněním zůstává vykonatelnost dotčeného rozhodnutí nezměněna. Při absenci rozhodnutí podle ustanovení §233 o.s.ř. (nařízení odkladu vykonatelnosti rozhodnutí o věci) nemůže pro závěr o pravděpodobnosti zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí a tím o splnění podmínek pro vyhovění návrhu na odložení jeho provedení ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 o.s.ř. svědčit pouhá skutečnost, že povinný podkladové rozhodnutí tímto mimořádným opravným prostředkem napadl, popřípadě že se jiným způsobem domáhá jeho zrušení.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný (zastoupen advokátem) včasným dovoláním, jímž - oproti odvolacímu soudu - prosazuje názor, že podmínky pro odložení provedení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu „do doby, než bude s konečnou platností rozhodnuto o jeho návrhu na obnovu řízení,“ jsou splněny. V dovolacím návrhu proto požadoval, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná se ve vyjádření ztotožnila s napadeným rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání je ve smyslu §236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, protože směřuje proti usnesení, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně (§238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.); není však důvodné.
Z úřední povinnosti posuzuje dovolací soud pouze vady vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. a - je-li dovolání přípustné - jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.); jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem (v projednávaném případě s přihlédnutím k obsahu dovolání důvodem podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že rozhodnutí založil na nesprávném právním posouzení věci), včetně toho, jak ho dovolatel obsahově vymezil (§242 odst. 3 o.s.ř.). Jelikož uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají, je úkolem dovolacího soudu přezkoumat právní závěr odvolacího soudu, že - na podkladě skutkových zjištění, jejichž správnost dovolatel (přestože ohlašoval uplatnění důvodu podle §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř., jemuž ovšem nelze přiřadit žádnou argumentaci v dovolání obsaženou) nenapadl - nejsou splněny podmínky, které pro odklad výkonu rozhodnutí stanoví §266 odst. 2 o.s.ř.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo sice právní normu správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §266 odst. 2 o.s.ř. může předseda senátu i bez návrhu povinného odložit provedení výkonu rozhodnutí, lze-li očekávat, že výkon rozhodnutí bude zastaven (§268).
Postup podle citovaného ustanovení předpokládá, že u příslušného orgánu bylo zahájeno řízení, jehož výsledek (rozhodnutí v něm vydané) bude představovat některý z důvodů k zastavení výkonu rozhodnutí vyjmenovaných v ustanovení §268 o.s.ř.; přichází v úvahu zejména tehdy, jestliže po nařízení výkonu rozhodnutí soud v řízení o obnově, popřípadě dovolací soud v řízení o dovolání odloží vykonatelnost exekučního titulu (srov. §233, §243 o.s.ř.), anebo je-li vykonatelnost rozhodnutí odložena ex lege (srov. §234 odst. 3 o.s.ř.). Podání návrhu na obnovu řízení, popřípadě dovolání - se zřetelem k tomu, že jde o mimořádné opravné prostředky proti pravomocným rozhodnutím - nemá ve vztahu k vykonatelnosti exekučního titulu suspenzívní účinek (rozhodnutí - jak správně uvedl odvolací soud - nadále zůstává titulem způsobilým k nařízení a provedení exekuce). Odtud plyne závěr, že samotná okolnost uplatnění mimořádného opravného prostředku (návrhu na obnovu řízení, dovolání) proti exekučnímu titulu není sama o sobě důvodem pro odklad výkonu rozhodnutí podle §266 odst. 2 o.s.ř.
V projednávaném případě podle skutkového zjištění, z něhož vycházel i odvolací soud, byl návrh povinného na obnovu řízení, v němž bylo vydáno vykonávané rozhodnutí (rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 18. 4. 1995, sp. zn. 6 C 279/94, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. 3. 1996, sp. zn. 40 Co 634/95), usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 20. 5. 1998, č.j. 12 C 290/97-37, zamítnut (Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 14. 12. 1998, č.j. 40 Co 638/98-53, proti němuž podal povinný dovolání, rozhodnutí okresního soudu potvrdil).
Jestliže za tohoto stavu odvolací soud uzavřel, že podmínky pro odložení provedení výkonu rozhodnutí ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 o.s.ř. splněny nejsou, neboť výsledek řízení o obnově nenasvědčuje tomu, že by mohlo dojít k zastavení výkonu rozhodnutí, je jeho právní posouzení - z hlediska uplatněného dovolacího důvodu - správné; v mezích, ve kterých byl dovolací soud povolán k dovolacímu přezkumu, je tudíž správné i usnesení, které na tomto právním posouzení spočívá. Nejvyšší soud proto dovolání povinného jako neopodstatněné zamítl (§243b odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4 větu první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 větu první o.s.ř. Povinný (dovolatel), který nebyl úspěšný, právo na náhradu svých nákladů nemá a oprávněné v tomto stadiu řízení žádné náklady (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2002
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu