ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.294.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 294/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města R. proti povinnému P. B., přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u Okresního soudu v Plzni-městě pod sp. zn. 72 E 1198/2001, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Plzni, ze dne 29. listopadu 2001, č. j. 12 Co 885/2001-13, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud usnesením ze dne 13. září 2001, č. j. 72 E 1198/2001-6, zamítl návrh oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí (bloku na pokutu na místě nezaplacenou ze dne 10. března 1996, č. j. 026/96, série Af, číslo 095802) přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 300,- Kč s odůvodněním, že rozhodnutí nelze vykonat po uplynutí pětileté prekluzivní lhůty podle ustanovení §88 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Krajský soud usnesení okresního soudu k odvolání oprávněného potvrdil; o nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků. Odvolací soud přisvědčil názoru soudu prvního stupně, že totiž „…rozhodnutí vydané v řízení o přestupcích lze vykonat pouze podle tohoto zákona (rozuměj zákona o přestupcích), nikoliv dle zákona o správě daní a poplatků…“; své rozhodnutí pak dále odůvodnil (zejména) závěrem, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky ustanovení §251 o.s.ř, jelikož podle jeho názoru „…pokutový blok nemá charakter rozhodnutí, jedná se o doklad o tom, že bylo zahájeno blokové řízení a že bylo umožněno tomu, kdo se dopustil přestupku, zaplatit blokovou pokutu ve zkráceném řízení a v dodatečné lhůtě. K tomu měla být stanovena lhůta, což se v daném případě nestalo.“ Podle odvolacího soudu nastává nezaplacením pokuty „situace, jako by se blokové řízení vůbec nekonalo.“ Nelze-li díl „A“ bloku považovat za rozhodnutí o přestupku, dovodil odvolací soud, neexistuje rozhodnutí, které by mohlo být vykonáno.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný, za nějž jedná zaměstnanec vybavený právnickým vzděláním, včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje (pouze) z ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř., a jímž s poukazem na §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. namítá nesprávné právní posouzení věci. To spatřuje jednak v právním závěru o prekluzi práva na soudní výkon rozhodnutí (jež se podle jeho názoru promlčuje teprve v šestileté lhůtě podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) a jednak v posouzení pokutového bloku jako pouhého dokladu o zahájení blokového řízení, nikoli tedy jako rozhodnutí způsobilého být exekučním titulem. Podle názoru oprávněného blok na pokutu na místě nezaplacenou „…plní funkci zvláštního rozhodnutí vydaného ve zkráceném přestupkovém řízení, kdy vykonatelnost takového rozhodnutí nastává již předáním pokutového bloku pachateli přestupku“, v daném případě tedy 10. března 1996, kromě toho byl povinný – jak to vyplývá ze zápisu o přestupku – poučen o způsobu zaplacení pokuty, „…když tato měla být uhrazena nejpozději do 25. března 1996.“
Protože soud prvního stupně ve věci rozhodl po 1.1.2001, odvolací soud správně aplikoval zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 30/2000 Sb., a se zřetelem k bodu 17. hlavy první, části dvanácté tohoto zákona, rozhodoval podle občanského soudního řádu v tomto znění (dále jen o. s. ř.) i Nejvyšší soud o dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně (a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí) přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Tak tomu však v souzené věci není, jelikož otázka náležitostí rozhodnutí v blokovém řízení (bloku na pokutu na místě nezaplacenou) jako exekučního titulu podle §274 písm e) o.s.ř. již byla vyřešena usnesením Nejvyššího soudu z 12. dubna 2001 sp. zn. 21 Cdo 775/2000, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2002, pod poř. č. 4, s jehož závěry je právní posouzení předmětné věci odvolacím soudem v souladu.
Jak vyplývá z uvedeného publikovaného rozhodnutí, má-li být blok na pokutu na místě nezaplacenou exekučním titulem, musí být poučení o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty obsaženo v samotném rozhodnutí v blokovém řízení, tj. v bloku na pokutu na místě nezaplacenou, a nepostačí tudíž jejich uvedení do zápisu o přestupku, jenž sám titulem případné exekuce není. Dovodil-li odvolací soud z absence stanovení splatnosti pokuty závěr, že blok exekučním titulem není, je jeho právní posouzení věci s výše uvedeným publikovaným rozhodnutím v souladu. Na uvedeném přitom nic nemůže změnit ani nesprávný názor odvolacího soudu, že blok na pokutu na místě nezaplacenou (vůbec) není rozhodnutím, nýbrž pouze dokladem o zahájení blokového řízení.
Je-li tomu tak, nelze mít rozhodnutí odvolacího soudu za zásadně právně významné, předpoklady přípustnosti dovolání podle §238a odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 dost. 1 písm c), odst. 3 o.s.ř. tedy dány nejsou a Nejvyššímu soudu nezbylo než dovolání jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř. odmítnout.
Oprávněný z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, povinnému prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. srpna 2002
JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.
předseda senátu