ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.3040.2000.1
sp. zn. 20 Cdo 3040/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Zemědělského družstva B., družstva, proti žalovanému P. B., o návrhu žalovaného na obnovu řízení, vedené u bývalého Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cm 417/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28.7.1999, sp. zn. 1 Cmo 44/99 - 14, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh žalovaného na povolení obnovy řízení, vedeného u něho pod sp. zn. 4 Cm 4/97. Ve shodě se soudem prvního měl za to, že návrh na obnovu řízení byl podán po uplynutí (subjektivní) lhůty stanovené v §230 odst. 1 o.s.ř.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný (zastoupen advokátem) včasným dovoláním, v němž namítl, že v původním řízení mu byla odňata možnost jednat před soudem (§237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.), neboť jeho zmocněnci nebylo řádně doručeno ani předvolání k jednání ani posléze rozsudek pro zmeškání, který byl při něm vydán. Dovolatel navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo „dle ustanovení §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř.“ zrušeno, a věc mu vrácena dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští; přípustnost dovolání proti usnesení je upravena v ustanoveních §237, §238a a §239 o.s.ř.
O žádný z důvodů přípustnosti dovolání vyjmenovaných v §238a o.s.ř. v dané věci nejde; ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ nepřichází v úvahu proto, že napadené usnesení není usnesením měnícím (ale potvrzujícím), a ustanovení §238a odst. 1 písm. b/ až f/ proto, že je nelze podřadit těm, jež jsou zde (jako usnesení, proti nimž je dovolání přípustné) vyjmenována.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §239 odst. 1, 2 o.s.ř., neboť na jeho základě může být dovolání přípustné jen proti (potvrzujícím) usnesením ve věci samé, a tato podmínka v daném případě splněna není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod č. 61/1998 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání však není přípustné ani z hlediska ustanovení §237 o.s.ř., neboť k závěru o existenci vad řízení uvedených v §237 odst. 1, jmenovitě vytýkané vady podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., v dovolání užitá tvrzení vést nemohou. Je tomu tak již proto, že nesměřují do řízení o obnovu, o které jedině zde může jít; oproti tomu dovolatel své námitky spojuje výlučně s řízením původním, a jejich prostřednictvím polemizuje toliko s předpoklady, z nichž vychází tam vydaný rozsudek pro zmeškání, resp. namítá, že mu tento rozsudek nebyl řádně doručen. Námitku, že mu byla odňata možnost jednat před soudem nesprávným postupem v řízení o obnově, dovolatel neuplatnil, a z obsahu spisu se nepodává.
Případné vady, jimiž bylo zatíženo řízení, o jehož obnovu se žádá, nejsou zaměnitelné s vadami řízení, v němž byl zamítnut návrh na povolení obnovy řízení.
O odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., jež měl dovolatel na mysli, ostatně jde pouze tehdy, jestliže se (příslušný) postup soudu projevil v průběhu řízení (a nikoli při rozhodování), a byl-li tento postup nesprávný (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 27/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Za “postup soudu v průběhu řízení“ pak lze považovat jen činnost která vydání konečného soudního rozhodnutí předcházela, nikoli vlastní rozhodovací akt soudu, jímž byl průběh řízení zhodnocen.
Nelze jej tedy spatřovat ani v určitém výkladu ustanovení, která upravují podmínky obnovy řízení a v jejich konkrétní aplikaci; hodnotící úsudek soudu, jenž se promítl (přímo) do rozhodnutí, že obnova řízení není přípustná, nesprávným postupem soudu „v průběhu řízení“ být nemůže (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11.1997, sp. zn. 2 Cdon 887/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 42/1998).
Žalovaný objektivně vyjádřil snahu zpochybnit předpoklady, za nichž byl v původním řízení vydán rozsudek pro zmeškání; k obraně proti závěru, že tyto předpoklady splněny byly, a k námitce, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, mu však bylo k dispozici (§202 odst. 1 o.s.ř.) odvolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.8.1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné pod č. 45/2000 v časopise Soudní judikatura); jestliže ustanovení §204 odst. 1 o.s.ř. stanoví, že se podává do patnácti dnů od doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje, rozumí se, že tato lhůta plyne od doručení řádného.
Tím je odůvodněn v konečné podobě závěr, který byl výše předznamenán, že dovolání žalovaného není přípustné. Dovolání, které není přípustné, však Nejvyšší soud nemůže než podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř.; žalobci jemuž by příslušela jejich náhrada, však ve stadiu dovolacího řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2002
JUDr. Vladimír K u r k a , v.r.
předseda senátu