ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.407.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 407/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. ČR, O. p. v P., proti povinnému A. V., prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 E 990/2000, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. září 2001, č. j. 24 Co 396/2001-31, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení z 8. září 2000, č.j. 3 E 990/2000-4, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí (vykonatelných platebních výměrů oprávněné ze dne 22. října 1999, č.j. 4249900804 a 2149900803 k vymožení jejích pohledávek v částkách 7.775,- Kč a 8.843 Kč), tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí – s odůvodněním, že platební výměry nebyly řádně doručeny a že tudíž nejsou vykonatelné – zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná, za niž jednala zaměstnankyně vybavená právnickým vzděláním, dovoláním, jímž namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních předpisů (odvoláním napadené usnesení okresního soudu bylo vydáno dne 8. září 2000), Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm - oproti očekávání dovolatelky (viz její poukaz na ustanovení občanského soudního řádu ve znění novely č. 30/2000 Sb.) - podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále jen “o.s.ř.”).
Dovolání bylo podáno opožděně.
Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí též posouzení včasnosti dovolání včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001, č. 10 pod poř. č. 70).
Dovolání v souzené věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2000), nikoli ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2001).
Jak se podává z obsahu spisu, bylo napadené usnesení oprávněné i povinnému doručeno 27. listopadu 2001 (srov. doručenky na č. l. 33) a tohoto dne také nabylo právní moci. Z uvedeného pak vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byl čtvrtek 27. prosince 2001 (ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li dovolání podáno (u soudu prvního stupně osobně - viz otisk razítka podatelny okresního soudu na č. l. 34) až 17. ledna 2002, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty.
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť oprávněné, která podáním opožděného dovolání zavinila jeho odmítnutí, na náhradu těchto nákladů právo nemá a povinnému náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. srpna 2002
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu