ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.459.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 459/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně O. B., proti žalované České republice – Ministerstvu zdravotnictví ČR, se sídlem v Praze 2, Palackého nám. 4, o obnovu řízení, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. srpna 2001, č. j. 22 Co 301/2001-27, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 31. května 2001, č.j. 21 C 125/2000-15, jímž obvodní soud zamítl návrh žalobkyně na povolení obnovy řízení vedeného pod sp. zn. 21 C 187/93 a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně, zastoupená advokátem, včasným dovoláním, jímž - posuzováno podle jeho obsahu - namítá, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení věci; má za to, že zde jsou skutečnosti a důkazy odůvodňující obnovu původního řízení, v němž soudy všech stupňů (včetně Ústavního soudu ČR) – podle jejího názoru nesprávně – „nevzaly v úvahu evidentně omluvitelné důvody zmeškání lhůty k odvolání“.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních předpisů (viz bod 16. přechodných a závěrečných ustanovení), Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm - oproti očekávání dovolatelky - podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále jen “o.s.ř.”).
Dovolání bylo podáno opožděně.
Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí též posouzení včasnosti dovolání včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001, č. 10 pod poř. č. 70).
Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2000), nikoli ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2001).
Jak se podává z obsahu spisu, bylo napadené usnesení žalované i zástupci žalobkyně doručeno 10. září 2001 (srov. doručenky u č. l. 29 versa) a tohoto dne také nabylo právní moci. Z uvedeného pak vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byla středa 10. října 2001 (ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li dovolání podáno (u soudu prvního stupně osobně - viz otisk razítka obvodního soudu na č. l. 31) až 6. listopadu 2001, stalo se tak po marném uplynutí zákonné lhůty.
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání (ostatně již vzhledem k nutnosti použití příslušných ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou – viz výše – stejně nepřípustné) podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť žalobkyně, která podáním opožděného dovolání zavinila jeho odmítnutí, na náhradu těchto nákladů právo nemá a žalované náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. května 2002
JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.
předseda senátu