ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.473.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 473/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné TJ V., proti povinnému A. F. V. H., pro 50.000,- Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky Havířov pod sp. zn. 126 E 852/2000, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2000, č.j. 13 Co 1614/2000-46, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 11. 2000, č.j. 13 Co 1614/2000-46, potvrdil „v napadené části, tj. ve výroku o nákladech řízení,“ usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočky Havířov ze dne 18. 10. 2000, č.j. 126 E 852/2000-39, a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že povinného, který měl v řízení plný úspěch (soud prvního stupně návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl), nelze „zavázat k placení jeho nákladů.“
Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná (zastoupena advokátem) včasným dovoláním, jímž namítá, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí by nepodávala, kdyby na podkladovém rozhodnutí - platebním rozkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 1998, sp. zn. 67 Ro 596/98 - nevyznačil soud doložku právní moci; tím by ji také nevznikly náklady s exekucí spojené.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále též jen „o.s.ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje především ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. O žádný z případů v tomto ustanovení zmíněných však ve věci nejde (a oprávněná se jich ani nedovolává). Použitelnost ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. není dána proto, že usnesení odvolacího soudu není měnící, nýbrž potvrzující, a napadené rozhodnutí přitom nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b/ až f/ citovaného ustanovení. Podle ustanovení §239 o.s.ř. není dovolání přípustné již proto, že rozhodnutí o nákladech řízení není usnesením ve věci samé.
Zbývá posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., jež spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Vady řízení podle tohoto ustanovení však dovoláním namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání jako nepřípustného; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn tím, že dovolatelka, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, právo na jejich náhradu nemá a povinnému žádné prokazatelné náklady v tomto stadiu řízení (podle obsahu spisu) nevznikly (§243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věta první per analogiam o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. dubna 2002
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu