ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.652.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 652/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce R. T., státního podniku v likvidaci, proti žalovanému J. Š., o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 10 C 107/93, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. ledna 2002, č. j. 11 Co 677/2001-102, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.200,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce advokáta.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 8. srpna 2001, č. j. 10 C 107/93-90, jímž okresní soud zamítl návrh žalovaného na povolení obnovy řízení vedeného pod sp. zn. 10 C 107/93 (skončeného pravomocně 9. ledna 1998); o nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný, zastoupený advokátem, včasným dovoláním, jímž uplatňuje dovolací důvody dle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ a b/ občanského soudního řádu (zjevně – viz poukaz na uvedené ustanovení – ve znění účinném od 1. ledna 2001).
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno po (původním) řízení provedeném podle dosavadních předpisů (viz. bod 16. přechodných a závěrečných ustanovení), Nejvyšší soud, ač rozhodnutí soudů obou stupňů byla vydána po 1. lednu 2001, dovolání projednal a rozhodl o něm - oproti očekávání dovolatele - podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále jen “o. s. ř.”).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v souzené věci nejde.
Ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným, a k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.). Takové vady namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b/ - f/ tohoto ustanovení (a tedy ani pod jeho písmenem d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).
Použitelnost ustanovení §239 o. s. ř. není dána již proto, že rozhodnutí o povolení (případně nepovolení) obnovy řízení, a tedy ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo takové rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998, pod poř. č. 61). Návrh na připuštění dovolání (předpokládaný ustanovením §239 odst. 2 o. s. ř.) navíc ani nebyl podán.
Protože dovolání není v dané věci přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je - aniž mohl přezkoumat jeho důvodnost - bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, odst. 5 části věty za středníkem a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Žalovaný z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, takže žalobci vzniklo podle ustanovení §146 odst. 2 věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 věty první o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Bylo-li dovolací řízení zahájeno - podáním dovolání u okresního soudu – 22. února 2002 (č. l. 104), určuje se výše odměny podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), účinné dnem 1. ledna 2001 (ustanovení §21 vyhlášky).
Náklady dovolacího řízení, jež vznikly žalobci, spočívají (v řízení o povolení obnovy) v částce 1.125,- Kč představující 50 % sazbu odměny za jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §10 odst. 1, §14 odst. 1, §15 vyhlášky) - sníženou o 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 117/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. srpna 2002
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu