ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.69.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 69/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného F. Č., proti povinné K. R., N.-L., spol. s r.o., prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 41 E 1/2000, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 28. února 2001, č. j. 40 Co 112/2001-44, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 24. července 2000, č. j. 41 E 1/2000-22, jímž okresní soud zamítl návrh oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí k vymožení částky 578.842,- Kč.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu oprávněný napadl dovoláním, jímž - kromě jiného - namítá, že „…soudy obou stupňů nevzaly v úvahu jeho přípisy ze dne 7.7.1999, 4.11.1999 a 26.11.1999, kterými rozšiřoval návrh na výkon rozhodnutí“, a kterými označil další povinné osoby.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně bylo vydáno dne 24. července 2000), je Nejvyšší soud povinen projednat i dovolání v této věci a rozhodnout o něm (kromě posouzení otázek týkajících se doručování, jež se ve smyslu bodu 6. uvedeného zákona posuzuje podle občanského soudního řádu ve znění účinném v době odeslání soudní písemnosti) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání bylo podáno opožděně.
Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí též posouzení včasnosti dovolání včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník LIII, č. 10 pod poř. č. 70).
Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno včasně pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001), nikoli ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2001).
Jak se podává z doručenky u č. l. 53 versa, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno zástupci oprávněného 19. července 2001 (odvolání plné moci udělené Š. oprávněný soudu sdělil /§28 odst. 3 o. s. ř./ teprve 8. srpna 2001 - viz záznam na č. l. 59). Protože 26. října téhož roku bylo usnesení doručeno povinnému (viz doručenka u č. l. 68 versa), nabylo stejného dne právní moci. Z uvedeného pak vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání bylo pondělí 26. listopadu 2001 (ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li dovolání podáno (u soudu prvního stupně osobně – viz otisk razítka okresního soudu na č. l. 72) až 17. prosince 2001, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty.
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání (ostatně vzhledem k nutnosti použití příslušných ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou – viz výše – stejně nepřípustné) podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť oprávněný, který podáním opožděného dovolání zavinil jeho odmítnutí, na náhradu těchto nákladů nemá právo a povinné náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. února 2002
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r. předseda senátu