ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.781.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 781/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Z. 1. Z., a. s., proti povinnému Ing. P. Ch., pro částku 16.592,- Kč s příslušenstvím přikázáním pohledávky z účtu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. E 2262/2000-6, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. února 2001, č. j. 64 Co 54/200113, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud odmítl jako opožděné odvolání povinného proti usnesení ze dne 11. listopadu 2000, č. j. E 2262/2000-6, jímž obvodní soud nařídil výkon platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 27. dubna 1999, č.j. 82 Ro 709/99-5, přikázáním pohledávky z účtu povinného ve výši 16.596,- Kč s příslušenstvím, nákladů předcházejícího řízení ve výši 664,- Kč a nákladů výkonu rozhodnutí ve výši 532,- Kč.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž - posuzováno podle jeho obsahu - namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť je „…v rozporu se zákonem, s literou a zásadami OSŘ jakož i ústavních zákonů č. 1/1993 Sb. a 2/1993 Sb.“
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (již proto, že odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně bylo vydáno dne 11. října 2000), je Nejvyšší soud povinen projednat i dovolání v této věci a rozhodnout o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání bylo podáno opožděně.
Projednáním dovolání a rozhodnutím o něm podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí též posouzení včasnosti dovolání včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 2001 pod poř. č. 70).
Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2000), nikoli ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2001).
Jak se podává z obsahu spisu, bylo napadené usnesení povinnému doručeno 29. března 2001; protože oprávněné bylo doručeno již 14. března 2001 (srov. doručenky u č. l. 14 versa), nabylo 29. března 2001 právní moci. Z uvedeného pak vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání bylo pondělí 30. dubna 2001 (ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li dovolání podáno (poštovní přepravě - viz otisk razítka pošty na obálce založené v přiloženém spisu zn. 5 Nc 1191/2001 u č. l. 29a) až 9. července 2001, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty.
Vycházeje z uvedených závěrů (a respektuje ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř., podle jehož první věty zmeškání dovolací lhůty nelze prominout) Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť povinný, který podáním opožděného dovolání zavinil jeho odmítnutí, na náhradu těchto nákladů právo nemá a oprávněné náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. června 2002
JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.
předseda senátu