ECLI:CZ:NS:2002:20.CDO.960.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 960/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných A) V. S. a B) J. S., proti povinným 1) I. H. a 2) J. H., pro částku 142.256,- Kč prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. E 3288/98, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2000, č. j. 24 Co 587/2000-40, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 25. září 1998, č. j. E 3288/98-4, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí (rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 18. května 1998, č. j. 14 C 138/97-31) prodejem movitých věcí k vymožení pohledávky oprávněných ve výši 142.256,- Kč s příslušenstvím jakož i nákladů výkonu rozhodnutí ve výši 7.296,- Kč a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 29. prosince 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále jen „o. s. ř.“).
Protože z obsahu spisu nevyplývalo, že by povinní byli v dovolacím řízení zákonem stanoveným způsobem zastoupeni, případně že by byli právnicky vzděláni, okresní soud je usneseními ze 7. března 2001 a 8. dubna 2002, (č. l. 52, 63), doručenými jim 16. října 2001, resp. 22. dubna 2002, vyzval, aby si ve lhůtě čtrnácti, resp. deseti dnů od doručení zvolili právního zástupce, který by za ně řádné dovolání sepsal, a poučil je, že jinak Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Povinní však vytčený nedostatek neodstranili.
Podle ustanovení §241 odst. 1 věty první o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. Podle ustanovení §241 odst. 2 věty druhé o. s. ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem anebo zaměstnancem (členem) dovolatele s právnickým vzděláním, který za něj jedná.
Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání - kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje - vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí (§241 odst. 1 o. s. ř.), a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu soudu nedošlo, ač dovolatelé byli o následcích poučeni, Nejvyšší soud řízení o dovolání podle §104 odst. 2 a §243c o. s. ř. zastavil.
Povinní z procesního hlediska zavinili, že dovolací řízení bylo zastaveno, oprávněným prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věty první, §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. října 2002
JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.
předseda senátu