ECLI:CZ:NS:2002:21.CDO.1291.2001.1
sp. zn. 21 Cdo 1291/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce F. B. proti žalovanému P. B., o určení neúčinnosti právního úkonu, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 6 C 98/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. března 2000 č.j. 13 Co 32/99-45, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.075,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že darovací smlouva uzavřená dne 30.8.1997 mezi žalovaným a A. B. \"ohledně domu čp. 788 na pozemku parc.č.st.1426/2 a pozemků parc.č. st.1426/2 a parc.č. 1426/1 v kat. území B. \", je vůči němu právně neúčinná. Žalobu zdůvodnil tím, že uvedená darovací smlouva zkracuje uspokojení jeho vymahatelné pohledávky ve výši 683.986,70 Kč, již má vůči své bývalé manželce A. B. na základě rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10.4.1997 sp.zn. 13 Co 225/96. Dlužnice se odporovanou smlouvou \"zbavila majetku, který získala při vypořádání BSM\", a žalobci tak znemožnila domáhat se uspokojení své pohledávky výkonem rozhodnutí prodejem nemovitostí v jejím vlastnictví.
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 18.9.1998 č.j. 6 C 98/98-28 určil, že darovací smlouva ze dne 30.8.1997, uzavřená mezi A. B. jako darující a žalovaným jako obdarovaným \"ohledně domu č. p. 788 na pozemku parcela č. 1426/2 a pozemku parc. číslo 1426/2 a parcela 1426/1 v kat. území B.\", je vůči žalobci právně neúčinná, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit \"České republice na účet zdejšího soudu\" soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč a že žalobci se náhrada nákladů nepřiznává. Po provedeném dokazovaní dospěl k závěru, že předpoklady uvedené v ustanovení §42a obč. zák. byly splněny, neboť žalobce podal odpůrčí žalobu proti žalovanému v \"zákonem stanovené tříleté době\", jeho pohledávka vůči dlužnici je vymahatelná, k jejímu uspokojení nelze použít jiný majetek dlužnice, žalovaný je osobou, v jejíž prospěch byl žalobou napadený právní úkon učiněn, a žalovanému, který je synem dlužnice a tedy osobou jí blízkou ve smyslu §116 obč. zák., se nepodařilo prokázat, že úmysl dlužnice zkrátit odporovanou darovací smlouvou věřitele (žalobce) nemohl ani při náležité pečlivosti poznat. Darovací smlouva ze dne 30.8.1997 je proto vůči žalobci ve smyslu ustanovení §42a obč. zák. neúčinná.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23.3.2000 č.j. 13 Co 32/99-45 rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil tak, že žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci na této náhradě 5.375,- Kč k rukám advokáta, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 2.244,- Kč k rukám advokáta. Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně ve věci samé dostatečným způsobem zjistil skutkový stav věci a že dospěl ke správným právním závěrům. Námitku žalovaného, že odpůrčí žaloba je svou \"právní podstatou\" žalobou na plnění, neboť věřitel může požadovat uspokojení své pohledávky přímo z toho, co odporovaným úkonem ušlo z majetku dlužníka, a že žalobce proto nemůže mít na určení neúčinnosti odporované darovací smlouvy naléhavý právní zájem, odvolací soud odmítl s tím, že ustanovení §42a odst. 1 obč. zák. \"předpokládá podání určovací žaloby přímo ve svém znění\".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že soudy obou stupňů se v rozporu s ustanovením §80 písm. c) o.s.ř. nezabývaly otázkou, zda žalobce má na podání odpůrčí žaloby naléhavý právní zájem, a dovozuje, že oba rozsudky jsou nevykonatelné, neboť v posuzované věci \"měla být podána žaloba na plnění\". Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby bylo dovolání žalovaného dovolacím soudem \"zamítnuto\", neboť není přípustné a bylo podáno opožděně.
Podáním ze dne 17.7.2001 vzal žalovaný své dovolání proti rozsudku odvolacího soudu zpět.
Protože dovolání bylo vzato zcela zpět, Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §243b odst.4 věty druhé občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen o.s.ř. (srov. bod 17. Části dvanácté, hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) dovolací řízení zastavil.
V dovolacím řízení žalobce v souvislosti se zastoupením advokátem účelně vynaložil náklady, které spočívají v odměně za jeden úkon právní služby ve výši 1.000,- Kč a v paušální částce náhrad ve výši 75,- Kč (§7, §9 odst.3 písm.a), §11 odst.1 písm.k) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 235/1997 Sb. - srov. Část dvanáctou, hlavu I, bod 10. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), celkem ve výši 1.075,- Kč. Protože žalovaný z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, soud mu ve smyslu ustanovení §243b odst. 4, §224 odst.1 a §146 odst.2 věty první o.s.ř. uložil, aby tyto náklady žalobci nahradil; ve smyslu ustanovení §149 odst.1 o.s.ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. dubna 2002
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu