ECLI:CZ:NS:2002:21.CDO.1387.2001.1
sp. zn. 21 Cdo 1387/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně K. b., a.s., proti žalovaným 1) A., spol. s r.o., 2) V. Š., zemřelému dne 4.2.1996, 3) M. Š., 4) M. Š., 5) M. Š., 6) L. Š., 7) P. K. a 8) M. K., o 2.544.970,62 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 Cm 256/96, o dovolání žalovaných 7) a 8) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2001 č.j. 5 Cmo 469, 470/2000-226, takto:
I. Dovolání žalovaných 7) a 8) se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se - poté, co žalobu vzala zčásti zpět, co vzala žalobu zpět proti žalovanému 2) a co se souhlasem soudu prvního stupně změnila žalobu - domáhala, aby jí žalovaná 1) zaplatila 2.183.428,83 Kč s 30% úrokem z částky 15.458,21 Kč od 10.3.1998 do zaplacení a aby soud povolil k uspokojení její pohledávky z úvěrové smlouvy č. 31031/93 prodej nemovitostí ve spoluvlastnictví žalovaných 3), 4) a 5), a to \"domu čp. 234 na stav. p.č. 330, stav. p.č. 330, p.p.č. 496/1, 496/2 a 496/3 v k.ú. a obci D. L. zapsané na listu vlastnictví č. 230 u Katastrálního úřadu v T.\", prodej nemovitostí ve vlastnictví žalovaného 6), a to \"domu čp. 182 na stav. p.č. 223, stav. p.č. 223 a p.p.č. 164 v k.ú. a obci H. B. zapsané na listu vlastnictví č. 459 u Katastrálního úřadu v S.\", a prodej nemovitostí ve vlastnictví žalovaných 7) a 8), a to \"domu čp. 63 na stav. p.č. 138/1, stav. p.č. 138/1 a p.p.č. 1537, 1538, 1540 a 1653 v k.ú. a obci D. B. zapsané na listu vlastnictví č. 159 u Katastrálního úřadu v T.\". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že podle smlouvy o úvěru ze dne 15.4.1993 č. 31031/93 poskytla žalované 1) úvěr ve výši 3.800.000,- Kč, který měl být splácen ve čtvrtletních splátkách počínaje dnem 30.9.1993, a že tato pohledávka byla zajištěna zástavním právem k výše uvedeným nemovitostem. Žalovaný 1) poskytnutý úvěr zčásti splatil, dosud však neuhradil spolu s \"debetem\" ze svých běžných účtů částku 2.183.428,83 Kč s 30% úrokem z částky 15.458,21 Kč od 10.3.1998.
Krajský soud v Hradci Králové - poté, co z důvodu zpětvzetí zastavil řízení \"co do částky\" 194.541,79 Kč a proti žalovanému 2) - rozsudkem ze dne 20.10.1999 č.j. 40 Cm 256/96-172 ve znění usnesení ze dne 28.12.1999 č.j. 40 Cm 256/96-187 uložil žalované 1), aby zaplatila žalobkyni částky 2.167.970,60 Kč a 15.458,21 Kč s 30% úrokem od 10.3.1998 do zaplacení, \"povolil\" k uspokojení pohledávky žalobkyně proti žalované 1) ve výši 2.167.970,60 Kč prodej nemovitostí ve spoluvlastnictví žalovaných 3), 4) a 5), a to \"domu čp. 234 na stavební parcele č. 330, stavební parcely č. 330, ppč. 496/1, 496/2, 496/3 v katastrálním území a obci D. L. na LV č. 230 u Katastrálního úřadu v T., a to do výše 1.500.000,- Kč\", prodej nemovitostí ve vlastnictví žalovaného 6), a to \"domu čp. 182 na stpč. 223, stavební parcely č. 223 a pozemkové parcely č. 164 v katastrálním území a obci H. B. na LV č. 459 u Katastrálního úřadu v S., a to do výše 550.000,- Kč\", a nemovitostí ve spoluvlastnictví žalovaných 7) a 8), a to \"domu čp. 63 na stav.p.č. 138/1, stav.p.č. 138/1 a p.p.č. 1537, 1538, 1540 a 1653 v k.ú. a obci D. B. na LV č. 159 u Katastrálního úřadu v T., a to do výše 2.100.000,- Kč\", a rozhodl, že \"žalovaný\" je povinen zaplatit žalobkyni \"za vynaložený soudní poplatek\" částky 87.340,- Kč a 7.230,- Kč, že žalovaní 3), 4) a 5) jsou povinni zaplatit žalobkyni \"za vynaložený soudní poplatek\" 5.000,- Kč s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu plnění povinnost ostatních žalovaných, že žalovaný 6) je povinen zaplatit žalobkyni \"za vynaložený soudní poplatek\" 5.000,- Kč, že žalovaní 7) a 8) jsou povinni zaplatit žalobkyni \"za vynaložený soudní poplatek\" 5.000,- Kč, že řízení se \"co do částky\" 182.458,21 Kč zastavuje, že žalobkyni se vrací soudní poplatek ve výši 7.230,- Kč, že \"ve zbytku, kde se žalobkyně domáhala uspokojení dluhu z běžného účtu vůči žalovaným 3) až 8) povolením prodeje jejich nemovitostí\", se žaloba zamítá a že \"tam, kde se žalobkyně domáhala povolení prodeje k uspokojení své pohledávky z úvěru nad rámec částky uvedené v jednotlivých zástavních smlouvách\", se žaloba zamítá. Na základě provedených důkazů dovodil, že žalovaná 1) dluží žalobkyni z poskytnutého úvěru částku 2.167.970,60 Kč, z \"debetu\" na běžném účtu č. 123-16702541/0100 částku 6.968,41 Kč a z \"debetu\" na běžném účtu č. 10006-16702541/0100 částku 8.489,80 Kč. Protože pohledávka z úvěru byla zajištěna zástavním právem na nemovitostech žalovaných 3) až 8), a to do částek uvedených v zástavních smlouvách, vzniklo žalobkyni jako zástavnímu věřiteli ve smyslu ustanovení §151f obč. zák. právo \"domáhat se povolení prodeje zástavy\". \"Opravné\" usnesení ze dne 28.12.1999 č.j. 40 Cm 256/96-187 zdůvodnil soud prvního stupně tím, že v písemném vyhotovení rozsudku ze dne 20.10.1999 č.j. 40 Cm 256/96-172 \"v bodě III. v poslední odrážce opomněl výrok dopsat, ačkoliv byl výrok řádně vyhlášen\".
K odvolání žalovaných 3) až 8) Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16.1.2001 č.j. 5 Cmo 469, 470/2000-226 potvrdil \"opravné\" usnesení soudu prvního stupně ze dne 28.12.1999 č.j. 40 Cm 256/96-187, \"pokud se týká žalovaných 7) a 8)\", a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně \"ve znění opravného usnesení\" v části, v níž jím bylo vyhověno žalobě proti žalovaným 3), 4), 5), 6), 7) a 8) \"s tím, že ve vztahu k žalovaným 3), 4) a 5) je žalobkyně oprávněna se uspokojit jen co do částky 1.150.000,- Kč\"; současně rozhodl, že žalobkyně a žalovaní 3), 4), 5), 6), 7) a 8) nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně vydal \"opravné\" usnesení v souladu s ustanovením §164 o.s.ř. a že zástavní smlouvy, na základě kterých vzniklo zástavní právo k zajištění pohledávky žalobkyně z úvěru k nemovitostem žalovaných 3) až 8), jsou platné právní úkony. Námitky žalovaných 7) a 8) proti platnosti zástavní smlouvy odvolací soud odmítl s odůvodněním, že v čl. VIII zástavní smlouvy k nemovitosti k úvěrové smlouvě č. 31031/93 ze dne 15.4.1993, bylo, \"byť ne zcela obratně\", vyjádřeno, že zástavní právo vzniká vkladem do katastru nemovitostí, že při vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí nemohlo být postupováno podle vyhlášky č. 126/1993 Sb., neboť tato vyhláška byla \"rozeslána\" až po vkladu zástavního práva k nemovitostem žalovaných 7) a 8) do katastru nemovitostí, že o vkladu zástavního práva k nemovitostem žalovaných 7) a 8) do katastru nemovitostí bylo pravomocně rozhodnuto a že z hlediska vymezení zástavy není rozhodující obsah smlouvy o úvěru, ale zástavní smlouva. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně \"ve znění opravného usnesení\" podle ustanovení §219 o.s.ř. s \"výjimkou úpravy výše částky\", k níž se \"vztahuje zajištění zástavou na nemovitostech ve spoluvlastnictví žalovaných 3), 4) a 5)\", která správně činí 1.150.000,- Kč.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně \"ve znění opravného usnesení\" o povolení prodeje jejich nemovitostí, podali žalovaní 7) a 8) dovolání. Namítají, že rozsudek soudu prvního stupně byl opraven usnesením ze dne 28.12.1999 č.j. 40 Cm 256/96-187 v rozporu s ustanoveními §164 a §166 o.s.ř. a že zástavní právo k jejich nemovitostem nemohlo platně vzniknout. Poukazují na to, že zástavní smlouva byla uzavřena s odkládací podmínkou uvedenou v čl. VIII smlouvy, k jejímuž \"naplnění ze zákona nemůže nikdy dojít\", a že odvolací soud vyložil čl. VIII smlouvy v rozporu s ustanovením §35 obč. zák.; zástavní smlouva ze dne 15.4.1993 je proto neplatným právním úkonem. Skutečnost, že podle neplatné zástavní smlouvy bylo rozhodnuto o vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí, pak neznamená, že by soud nemohl řešit otázku existence takového zástavního práva. Přípustnost dovolání žalovaní 7) a 8) dovozují z ustanovení §239 odst.1 o.s.ř. a navrhují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku zrušil a aby mu věc v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen \"o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Dovolání je přípustné též proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [§238 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§238 odst. 1 písm. b) o.s.ř.].
Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.), nebo nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě žalovaní 7) a 8) napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není dána, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil. Protože odvolací soud nevyslovil ve výroku rozsudku přípustnost dovolání proti svému rozsudku, není dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalovaní 7) a 8) nenavrhli, aby dovolání bylo odvolacím soudem připuštěno, nemůže být dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné ani z hlediska ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. Za situace, kdy dovolatelé netvrdí, a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., bylo dovolání žalovaných 7) a 8) podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítnuto.
Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že odvolací soud v části svého rozsudku obsahující poučení o opravných prostředcích uvedl, že \"dovolání proti tomuto rozsudku je přípustné a to k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvého stupně do jednoho měsíce od doručení tohoto rozsudku\". Odvolací soud může svým rozhodnutím založit přípustnost dovolání proti svému rozsudku nebo usnesení ve věci samé, jde-li o rozsudek nebo usnesení ve věci samé po právní stránce zásadního významu, jen jestliže - jak vyplývá ze znění ustanovení §239 odst.1 o.s.ř. - přípustnost dovolání vysloví (na návrh účastníka nebo i bez návrhu) ve výroku svého rozsudku nebo usnesení ve věci samé. K tomu - jak vyplývá z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 16.1.2001, po jehož skončení byl rozsudek vyhlášen, z písemného vyhotovení rozsudku a jeho odůvodnění - nedošlo; postupem uvedeným v ustanovení §239 odst.1 o.s.ř. proto nebyla přípustnost dovolání žalovaných 7) a 8) proti rozsudku odvolacího soudu založena. Uvedl-li odvolací soud až v části svého rozsudku obsahující poučení o opravných prostředcích (nad rámec ustanovení §157 o.s.ř.), že \"dovolání proti tomuto rozsudku je přípustné\", ačkoliv zákon ve skutečnosti dovolání žalovaných 7) a 8) proti rozsudku odvolacího soudu nepřipouští, jde o chybné poučení, které sice bylo účastníkům řízení poskytnuto (v rozporu se zákonem), ale které samo o sobě jim nemůže založit takové procesní právo, jež ve skutečnosti (podle zákona) nemají. Dovoláním lze napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to připouští zákon (srov. §236 o.s.ř.), a nikoliv, je-li to uvedeno v nesprávném (chybném) poučení odvolacího soudu.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalovaní 7) a 8) s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. května 2002
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu