ECLI:CZ:NS:2002:21.CDO.171.2001.1
sp. zn. 21 Cdo 171/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného M. H., proti povinné J. P., pro 2.500,- Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí povinné, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp.zn. E 4243/96, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 1998, č.j. 18 Co 536/98-44, takto:
I. Dovolání oprávněného se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněného Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 25.3.1997, č.j. E 4243/96-7, nařídil podle „rozsudku o.s. Prahy 10 ze dne 2.2.1995 č.j. 10 C 142/94 + usnesení ze dne 14.9.1995 + usnesení MS Praha ze dne 31.1.1996 č.j. 16 Co 351/95, 16 Co 352/95 a rozsudku o.s. Praha 10 ze dne 5.11.1996 č.j. 10 C 142/94“ k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 2.500,- Kč s 16 % úroky od 19.10.1994 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení 46,- Kč („Kč 16,- a 30,-“) výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a zamítl návrh, „pokud oprávněný požaduje vyšší náklady předcházejícího řízení než 46,- Kč“; zároveň povinné uložil zaplatit státu poplatek z návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí 300,- Kč s tím, že nařízený výkon rozhodnutí se vztahuje i na vymožení tohoto soudního poplatku, a povinné zakázal, aby nakládala s věcmi, které vykonavatel podle tohoto usnesení sepíše.
Obvodní soud pro Prahu 10 (poté, co uvědomil oprávněného, že soupis movitých věcí nebyl vykonán) usnesením ze dne 20.5.1998, č.j. E 4243/96-22, nařízený výkon rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. „zcela“ zastavil.
Proti tomuto usnesení soudu prvního stupně podal oprávněný odvolání, v němž zároveň požádal o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání. Důvody, pro které doručil odvolání ze dne 18.6.1998 osobně soudu až dne 24.6.1998, spatřoval v tom, že dne 18.6.1998, kdy „odnesl podání do podatelny soudu, byl odmítnut s tím, že má podání přepracovat a příští den (19.6.) je přinést“, že „dne 19.6. přišel pozdě, neboť se domníval, že podatelna je otevřena do 16 hod.“, a že podání nemohl poslat poštou, protože neměl peníze na poštovné.
Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 30.9.1998, č. j. E 4243/96-34, návrh oprávněného na prominutí zmeškání lhůty pro odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20.5.1998, sp.zn. E 4243/96, zamítl. Důvody, které oprávněný uvedl, nepovažoval za omluvitelné, neboť „při návštěvě soudu předchozího dne mohl seznat z informační tabule rozsah úředních hodin“, a za nepřijatelné označil rovněž jeho tvrzení o odmítnutí přijmout podání z důvodů nesprávnosti, neboť „podatelna je pracovištěm, které neposuzuje správnost podání, ale pouze je přijímá“. Soud prvního stupně uzavřel, že „nepovažuje za adekvátní aplikaci ustanovení §58 o.s.ř. na daný případ“.
K odvolání oprávněného Městský soud v Praze usnesením ze dne 30.11.1998, č.j. 18 Co 535/98-40, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Vycházel jednak z „úředních záznamů“ učiněních ve spise soudem prvního stupně (o tom, že „pracovníci podatelny soudu prvního stupně jednoznačně vyloučili možnost, že by odmítli jakékoliv podání z důvodů nesprávnosti přijmout“, a že „v podatelně Obvodního soudu pro Prahu 10 pracují pouze muži“), jednak z doručenky od usnesení, které bylo doručováno postupem podle §46 o.s.ř., a proti němuž podal oprávněný opožděné odvolání; z doručenky zjistil, že zásilka byla oprávněnému na poště uložena dne 3.6.1998. Protože lhůta k podání odvolání „se odvíjí od data 3.6.“, posledním dnem k podání odvolání byl čtvrtek 18.6.1998 (bez ohledu na to, že oprávněný zásilku fakticky převzal 4.6.1998). Dospěl k závěru, že „důvody, kterými své zmeškání oprávněný zdůvodňuje, se upínají k datu 19.6.1998, které však již není pro posouzení věci relevantní, neboť ten den odvolání již podáno nemohlo být v zákonné lhůtě“.
Městský soud v Praze poté usnesením ze dne 30.11.1998, č.j. 18 Co 536/98-44, odvolání oprávněného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20.5.1998, č.j. E 4243/96-22, jako opožděné odmítl. Vycházel přitom ze zjištění, že usnesení soudu prvního stupně bylo oprávněnému doručeno uložením na poště dne 3.6.1998, že odvolání datované dnem 18.6.1998 bylo soudu prvního stupně doručeno dne 24.6.1998 (osobně do podatelny), ačkoliv lhůta k podání odvolání podle ustanovení §204 odst. 1 o.s.ř. uplynula již dnem 18.6.1998 (čtvrtek). Protože usnesením soudu prvního stupně ze dne dne 30.9.1998, č. j. E 4243/96-34, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 30.11.1998, č.j. 18 Co 535/98-40, byl návrh oprávněného na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání zamítnut, odvolací soud odvolání oprávněného jako opožděné podle ustanovení §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. odmítl.
V dovolání, jež oprávněný podal pouze proti usnesení odvolacího soudu ze dne 30.11.1998, č.j. 18 Co 536/98-44, a jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř., oprávněný namítá, že povinná soustavně svým jednáním mařila výkon rozhodnutí tím, že se nezdržovala v místě bydliště, čímž znemožnila úspěšné provedení výkonu rozhodnutí, že on se vždy staral o svá práva a činil kroky nutné pro úspěšné pokračování exekučního řízení, a to v té míře, v níž mu to jeho nepříznivý zdravotní stav dovoloval, že odvolání podal opožděně o pouhých 6 dní, zatímco povinná byla v prodlení se splněním své povinnosti 1781 dní. Odvolacímu soudu vytýká, že v jeho rozhodnutí postrádá „dostatečně přesvědčivé zdůvodnění toho, že on jakožto oprávněný by měl nést veškeré nepříznivé následky svého snadno pochopitelného prodlení, zatímco povinná za své právo ignorující jednání nenese žádné negativní důsledky“, že „opožděné podání odvolání bylo zapříčiněno nesprávným jednáním soudní moci a on jako oprávněný nese negativní důsledky jednání, které učinil s naprostou důvěrou ve správnost a zákonnost postupu soudní moci“ a že soud „vůbec nereagoval na úkony oprávněného, totiž jeho podání ze dne 22.10.1998“. Podle názoru oprávněného „tímto jednáním soudu“ došlo k naplnění dovolacího důvodu dle ustanovení §241 odst. 3 písm. c) o.s.ř., neboť soud k uvedeným skutečnostem vůbec nepřihlédl, a zároveň věc nesprávně právně posoudil. Navrhl, aby dovolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.11.1998, č.j. 18 Co 536/98-44, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) projednal věc podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen „o.s.ř.“ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř.dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Postup soudu v občanském soudním řízení (včetně řízení odvolacího) je upraven tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků (srov. §1 o.s.ř.) a aby ochrana práv byla rychlá a účinná (srov. §6 o.s.ř.). Součástí práva na soudní ochranu (srov. §3 o.s.ř.) je právo podat za stanovených podmínek proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání a požadovat, aby odvolací soud v jeho rámci rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal. Aniž by zkoumal věcnou stránku napadeného rozhodnutí, je odvolací soud oprávněn odvolání odmítnout jen v případech, které jsou uvedeny v ustanovení §218 odst. 1 písm. a) až c) o.s.ř.
V posuzovaném případě odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení - vycházel ze zjištění, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 20.5.1998, č.j. E 4243/96-22, bylo oprávněnému doručeno uložením na poště dne 3.6.1998 (náhradním způsobem ve smyslu ustanovení §46 odst. 2 o.s.ř.) a že oprávněný odvolání datované dnem 18.6.1998 doručil soudu prvního stupně dne 24.6.1998 (osobně do podatelny), ačkoliv lhůta k podání odvolání podle ustanovení §204 odst. 1 o.s.ř. (15 dnů) uplynula již dnem 18.6.1998 (čtvrtek). Uvedené závěry odvolacího soudu jsou zcela v souladu s tím, co za řízení vyšlo najevo, a ani dovolatel ve svém dovolání tyto závěry odvolacího soudu nezpochybňuje; sám v dovolání výslovně uvádí, že „odvolání podal opožděně o pouhých 6 dnů“.
Námitkami dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu postrádá „dostatečně přesvědčivé zdůvodnění toho, že on jakožto oprávněný by měl nést veškeré nepříznivé následky svého snadno pochopitelného prodlení, zatímco povinná za své právo ignorující jednání nenese žádné negativní důsledky“, že „opožděné podání odvolání bylo zapříčiněno nesprávným jednáním soudní moci“ a že soud „vůbec nereagoval na úkony oprávněného, totiž jeho podání ze dne 22.10.1998“, stejně jako námitkami vztahujícími se k osobě povinné a jejímu prodlení s plněním povinnosti, se dovolací soud zabývat nemohl. Předmětem přezkumu v dovolacím řízení může totiž být jen správnost rozhodnutí dovoláním napadeného. V posuzované věci je tímto rozhodnutím usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.11.1998, č.j. 18 Co 536/98-44, jímž bylo odmítnuto odvolání oprávněného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20.5.1998, č.j. E 4243/96-22. Odvolací soud se při rozhodování o tomto odvolání nezabýval věcnou správností napadeného usnesení soudu prvního stupně, ale zabýval se toliko formálními předpoklady, při jejichž splnění může být o odvolání jednáno a napadené rozhodnutí přezkoumáno. Protože ale dospěl k závěru (dovolatelem nezpochybňovanému), že dovolání bylo podáno opožděně, nemohl se - z důvodů výše uvedených - zabývat věcnou správností usnesení soudu prvního stupně. Věcnou správností usnesení soudu prvního stupně o zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o.s.ř. se nemůže zabývat ani dovolací soud, neboť mu přísluší toliko přezkoumat správnost závěru odvolacího soudu o tom, že byly splněny předpoklady pro odmítnutí odvolání ve smyslu ustanovení §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
Na závěru o správnosti dovoláním napadeného usnesení ve výroku o odmítnutí odvolání nemůže nic změnit ani skutečnost, že odvolací soud rozhodl o odmítnutí odvolání pro opožděnost dříve, než bylo pravomocně rozhodnuto o žádosti oprávněného o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.2.2000, sp.zn. 21 Cdo 1654/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 78, ročník 2000).
V projednávané věci totiž o žádosti oprávněného o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání bylo rozhodnuto Obvodním soudem pro Prahu 10 usnesením ze dne 30.9.1998, č.j. E 4243/96-34, a k jeho odvolání bylo uvedené usnesení potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 30.11.1998, č.j. 18 Co 535/98-40 (tedy ve stejný den, kdy odvolací soud rozhodl o odmítnutí odvolání pro opožděnost); toto usnesení odvolacího soudu oprávněný dovoláním nenapadl. Jestliže usnesením odvolacího soudu téhož dne (30.11.1998) bylo potvrzeno usnesení, kterým byla zamítnuta žádost o prominutí lhůty k podání odvolání, a zároveň rozhodnuto o takovém opožděném odvolání, je tím sice rozhodnuto o odvolání dříve, než-li bylo rozhodnuto pravomocně o žádosti o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, a jde proto o vadu řízení, tato vada však nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. ustanovení §241 odst. 3 písm. b) o.s.ř.].
Protože - jak výše uvedeno - je dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání správné, Nejvyšší soud České republiky dovolání oprávněného podle ustanovení §243b odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1, §254 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť oprávněný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a povinné v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. března 2002
JUDr. Mojmír Putna,v.r.
předseda senátu