ECLI:CZ:NS:2002:21.CDO.2223.2001.1
sp. zn. 21 Cdo 2223/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) S. G., B) A. G., proti žalovanému L & S E., s.r.o., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp.zn. 7 C 129/96, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. listopadu 2000 č.j. 19 Co 69/99-120, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali, aby bylo určeno, že kupní smlouva uzavřená mezi žalobci jako prodávajícími a žalovaným jako kupujícím dne 26.9.1995 \"ohledně domu čp. 34 se st.pl.p.č. 4/1 a zahradou p.č.2 v k.ú. V. n. H., jak jsou tyto nemovitosti zapsány na LV č. 61 pro obec K. n. H. a k.ú. V. n. H.\", je neplatná. Žalobu zdůvodnili zejména tím, že uvedenou smlouvu nepodepsali (se žalovaným uzavřeli toliko smlouvu o zřízení zástavního práva) a že tedy z jejich strany \"vůbec nebyl učiněn projev vůle vedoucí k uzavření kupní smlouvy\".
Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 25.11.1998 č.j. 7 C 129/96-92 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit \"ČR - Okresnímu soudu v Prostějově\" na znalečném 5.437,- Kč a že žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 4.961,- Kč k rukám advokátky Mgr. M. Z. Ze znaleckých posudků M. M. a PhDr. J. V. zjistil, že kupní smlouva ze dne 26.9.1995 byla podepsána \"vlastní rukou žalobců\". Protože žalobci neprokázali, že by \"jejich podpisy na jiných listinách byly zneužity právě ke sporné kupní smlouvě\", je kupní smlouva ze dne 26.9.1995 platným právním úkonem.
K odvolání žalobců Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22.11.2000 č.j. 19 Co 69/99-120 připustil změnu žaloby, kterou se žalobci domáhali určení, že jsou \"spoluvlastníky ve společném jmění manželů domu čp. 34 postaveného na p.č. 4/1, této stavební plochy a zahrady p.č. 2 zapsané v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu v P. na LV č. 61 pro obec K. n. H. a k.ú. V. n. H.\", změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na uvedené určení zamítl, a rozhodl, že \"ve výroku o náhradě nákladů státu a náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje\" a že žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení 1.075,- Kč \"na účet\" advokátky Mgr. M. Z. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že kupní smlouva ze dne 26.9.1995 je platným právním úkonem. Tvrzení žalobců, že nikdy neměli v úmyslu uzavřít se žalovaným kupní smlouvu, odmítl s odůvodněním, že již ve smlouvě o půjčce, kterou \"žalobci nezpochybňovali\", se uvádí, že mezi účastníky byla uzavřena i kupní smlouva. Námitku žalobců, že kupní smlouvu nikdy nepodepsali, označil odvolací soud za \"účelovou\", neboť \"dva znalecké posudky prokázaly pravost uvedených podpisů\". Údaje žalobců, že kupní smlouva je neplatná pro obcházení zákona, nepovažoval odvolací soud za významnou, neboť - i kdyby \"pohnutkou k uzavření předmětné kupní smlouvy byla snaha obejít zákon\" - se tak stalo \"na základě vůle obou stran\" a bylo by \"v rozporu s dobrými mravy, aby důsledky této příp. dohody využila pouze jedna strana\".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítají, že účelem kupní smlouvy ze dne 26.9.1995 nebyla koupě nemovitostí žalovaným, ale - pro případ, že žalobci nevrátí žalovanému řádně a včas dluh z půjčky - převod vlastnictví na úhradu této pohledávky žalovaného, zajištěné zástavním právem k předmětné nemovitosti. Skutečným smyslem této kupní smlouvy tedy bylo sjednání tzv. propadné zástavy, a proto jde o neplatný právní úkon. Přípustnost dovolání žalobci dovozují z ustanovení §237 odst.1 písm.c) občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001, neboť z bodu 1. Části dvanácté, Hlavy I. zákona č. 30/2000 Sb. vyplývá, že dovolací řízení zahájené po 1.1.2001 se vždy řídí \"novelou\". Žalobci navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Z obsahu spisu vyplývá, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno dne 14.5.1996, že rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán (vyhlášen) dne 22.11.2000, nabyl (podle údajů ve spise) právní moci dnem 24.1.2001 a že dovolání proti tomuto rozsudku bylo podáno u soudu dne 21.2.2001. Za této situace se dovolací soud nejprve zabýval otázkou, kterým zákonem se řídí projednání tohoto dovolání a rozhodnutí o něm.
Podle ustanovení bodu 1. Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.
Podle ustanovení bodu 17. Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Přechodná ustanovení, obsažená v Části dvanácté, Hlavě I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, jsou postavena na zásadě nepravé zpětné účinnosti. Znamená to mimo jiné, že nová právní úprava (obsažená v zákoně č. 30/2000 Sb. a účinná od 1.1.2001) platí i pro řízení zahájená do 31.12.2000, není-li stanoveno (v ustanoveních bodů 2. až 29. Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb.), že se postupuje podle dosavadních právních předpisů, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000.
Jedna z výjimek ze zásady nepravé zpětné účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. je obsažena v ustanovení bodu 17. Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto ustanovení vyplývá, že dosavadními právními předpisy se řídí projednání a rozhodnutí o dovolání podaném proti rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo vydáno v době do 31.12.2000 nebo které bylo vydáno sice po 1.1.2001, ale ve smyslu ustanovení bodu 15. Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb. po řízení provedeném podle \"dosavadních právních předpisů\" (podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000). Okolnost, kdy rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci, popřípadě kdy bylo zahájeno ve vztahu k tomuto rozhodnutí dovolací řízení, není z hlediska ustanovení bodu 17. Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb. významná.
Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán v době do 31.12.2000, je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout ve smyslu ustanovení bodu 17. Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) podle \"dosavadních právních předpisů\", tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen \"o.s.ř.\").
Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu ustanovení bodu 17. Části dvanácté, Hlavy I, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení přípustnosti dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001 sp.zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a) o.s.ř.). Dovolání je přípustné také proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b) o.s.ř.). Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání podle ustanovení §238 a §239 o.s.ř. je mimo jiné založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně. O nesouhlasný rozsudek jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovené účastníkům rozhodnutími jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišná. Odlišností nelze ovšem rozumět rozdílné právní posouzení, pokud nemělo vliv na obsah práv a povinností účastníků, ale jen takový závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků. Okolnost, zda odvolací soud rozhodl podle ustanovení §219 o.s.ř. nebo zda postupoval podle ustanovení §220 o.s.ř. a jak z tohoto pohledu formuloval výrok svého rozsudku, není sama o sobě významná; pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska ustanovení §238 a §239 o.s.ř. je podstatné porovnání obsahu obou rozsudků.
V posuzovaném případě odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně jen proto, že žalobci v odvolacím řízení změnili (se souhlasem soudu) žalobu; aniž by změnili její obsahovou stránku, žalobci se domáhali místo určení, že kupní smlouva uzavřená mezi žalobci jako prodávajícími a žalovaným jako kupujícím dne 26.9.1995 \"ohledně domu čp. 34 se st.pl.p.č. 4/1 a zahradou p.č.2 v k.ú. V. n. H., jak jsou tyto nemovitosti zapsány na LV č. 61 pro obec K. n. H. a k.ú. V. n. H.\", je neplatná, určení, že jsou \"spoluvlastníky ve společném jmění manželů domu čp. 34 postaveného na p.č. 4/1, této stavební plochy a zahrady p.č. 2 zapsané v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu v P. na LV č. 61 pro obec K. n. H. a k.ú. V. n. H.\". Při posouzení důvodnosti požadovaného nároku dospěl odvolací soud ke shodnému závěru jako soud prvního stupně v tom, že kupní smlouva ze dne 26.9.1995 je platným právním úkonem. Vzhledem k tomu, že oba soudy při tomto vymezení práv a povinností účastníků dospěly ke shodným závěrům, je třeba rozsudek odvolacího soudu považovat - bez ohledu na formulaci výroku tohoto rozsudku - z hlediska přípustnosti dovolání podle ustanovení §238 a §239 o.s.ř. za potvrzující rozsudek.
Protože rozsudek odvolacího soudu není - jak uvedeno výše - rozsudkem měnícím, nemůže být dovolání žalobců přípustné podle ustanovení §238 odst.1 písm.a) o.s.ř. Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není dána podle ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř., a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil. Protože odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání proti svému rozsudku, není dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalobci nenavrhli, aby dovolání bylo odvolacím soudem připuštěno, nemůže být dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné ani z hlediska ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř.
Za situace, kdy dovolatelé netvrdí (a ani z obsahu spisu nevyplývá), že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek řízení nemají na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. srpna 2002
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu